Jardo, tak ještě jednou.
Přemýšlel jsem co vás vede k tak křečovitému držení se neudržitelné myšlenky o prioritě paradigmatu optima s odchylkami před paradigmatem dualismu. A možná jsem a to přišel. Paradigma optima s odchylkami se totiž nápadně podobá tomu, co je známé jako tzv. Lorentzův atraktor, taky se tomu říká podivný atraktor. Jen ve velké stručnosti. Myšlenka Lorentzova atraktoru říká - aby Bůh nemusel vymýšlet každou jednotlivost (individuální formu existence), zařídil to tak, že pro každou jednotlivou formu vymyslel pouze její ideu, představu, pra-obraz, ale konkrétní materiální provedení nechal na pravděpodobnostní zákonitosti v podobě náhodné kombinace genů v rámci přípustného intervalu. A právě tato idea formy je to, co se nazývá Lorentzův atraktor. Jakýsi optimální pra-obraz, kopyto každé formy (jakoby třída objektů v objektově orientovaném programování), když každá konkrétní materializace (instance objektu v OOP) se neděje metodu odlitku z této formy/kopyta, to by byl svět velmi jednotvárný a všechny individua téže formy/třídy by byli formálně/tvarově/vzhledově totožní. A právě proto, aby zajistil nekonečnou pestrost jednotlivých materializací, individuí, zvolil pro tuto materializaci/individualizaci metodu genetického křížení, kdy technika křížením genů ve vhodně předurčeném intervalu, jakoby sama zajistí onu žádoucí prakticky nesmírně velikou, i když ne nekonečnou, rozmanitost stvořených individuí. Jediný pra-obraz tak plodí ohromnou rozmanitost. Jediná optimální myšlenka pro to, jak má vypadat třeba strom lípa a k tomu každá lípa je lípou a přitom každá je jiná než kterákoliv jiná, v geneticky předurčeném rozsahu odchylek. Pokud vás skutečně tato funkční a správná myšlenka o existenci podivného atraktoru vede k priorizaci optima před dualitou, potom je rychle jasné, kde je příčina nechápání.
P.