Základní omyle výše uvedení povahy spočívá v nevysloveném předpokladu, že mravnost je jen jedna. Nikoho o tom nepřesvědčuji, pouze nabízím chápání dle starověkých tradic lidstva (berete nebo nechte být) - ze skutečného věčnějsoucího, nestvořeného a tudíž i nesmrtelného Boha byla emitována jiskra (analogicky ke kapce vody z oceánu) Boží podstaty, která je známá jako Átma, Puruša či Živatma, která se po svém oddělení a vstoupení na samostatnou cestou za zkušenostmi, postupně obalovala materiálnímu formami, slupkami, těly a dala tak v tzv. evolučním procesu vzniknout i lidské formě, člověku. Tento typ člověka, bytosti s Božím jádrem obalené hmotným tělem má v sobě mravnost hodnou Člověka a všech jeho ušlechtilých ctností a primárního usilování o návrat k touto Zdroji své existence, pramenících v jeho Božském jádru a lze u něj mluvit o zušlechťovací, zkušenostní cestě od člověka k Člověku v pojetí KSB.
Ale je tu i druhý typ lidské bytosti - taky člověka. V něm, jak nás, v tomto případě správně, informuje i Bible není základem coby jádro Boží jiskra (stejné podstaty jako Bůh sám), ale je do něj jako toto jádro vloženo jeho bohem stvořitelem, demiurgem pánem stávání se, Jahvem, duch nápodoby, z kabala známý jako Rauch. A právě u tohoto typu člověka nelze očekávat, že bude mít chápání mravnosti stejném jako Puruša. Jsou to dva typy lidí, duchovně, mentálně, psychicky i zájmově stojící ve vzájemném protipólu, ale oba mají společné to, že se snaží dosáhnout na své implicitní, inherentně v nich, jejich původci, založené protichůdné cíle své existence. A tak se Puruša pravý člověk vždy bude snažit o vše co kategorizujeme jako věčné, duchovní, nebeské snahy a Rauh se bude snažit o vše přírodní, stvořené a pozemské. V těchto svých snahách jsou principiálními soupeři a je velkou chybou, když Purušové neví o této své bytostné odlišnosti od Rauchů, domnívají se, že jsou jsou to taky lidé, jako všichni ostatní, snad jen vůbec, míň či nesprávně vzdělaní. Z této jejich nevědomosti pak pramení jejich nesprávný přístup k Rauchům a i nechápání celkové trvalé polarizace pozemského života, včetně nesprávného chápání či dokonce odmítání principiálně objektivní existence zla a dobra, coby protichůdných lidských snažení projevujících se v jejich trvalých střetech a bojích o získání nadvlády Raucha na Purušou a bojem Puruši o svobodu od Rauchovy zotročující, pohlcující nadvlády. Těmto dvěma principiálním, vnitřním podstatám lidstva pak odpovídá i objektivně existující dvojí vnější projevy, dvojí morálka, dvojí standardy a obecně dvojí věčně nesmiřitelné vidění, chápání a usilovaní na Zemi. Nelze očekávat, že Rauchové přijmou morálku Purušů, tak jako nelze očekávat, aby voda začala hořet. Tak jako je odlišná podstata vody od ohně, tak je odlišný člověk Puruša od člověka Raucha. Oba z těchto dvojic, protipólů, vždy dělají jen tu práci, která koresponduje s jejich podstatou. Nemohou dělat práci opačnou, nemohou se stát transsexuály, jako se plus pól nikdy nemůže stát mínus pólem, sever jihem. Každý z nich jde za jiným niterným puzením, Puruša - za věčnějsoucím Bohem a Rauch - za taky věčně se stávajícím bohem/egregorem.

V této souvislosti budiž jasně řečeno (mnou), že tzv. GP není nikdo jiný než Jahve, Jehova, žárlivý bůh Izraele, pán stávání se (zrození a smrti), spirituální gravitační centrum všech lidských Rauchů, tedy těch, kteří tíhnou ke všemu pozemskému, přírodnímu a toto vše pohlcující snažení se snaží dostat pod plnou vlastní kontrolu v procesu dnes eufemisticky a orwellovsky jmenovaném jako globalizace (např. ve středověku těmto totožným snahám říkáme křesťanský univerzalismus, v socialismu pak mezinárodní imperialismus).
P.