Boží záměr je v KSB budování království nebeského na Zemi, to považuji za omyl. KSB chápe pojem království nebeské materialisticky a úměrně k tomu přesměrovává snažení lidí na budování království pozemského v podobě sociálně spravedlivé společnosti. Kdyby KSB chápalo, že království nebeské je metaforou pro Božský fragment (Átma-Budha-Kristus) Člověka v pozemském člověku, vědělo by, že záměrem Boha je osvobodit tento Božský fragment z hmotných pozemských poměrů a tím dosáhnutí jeho návratu k Němu, do Božského stavu. Toto matení je (alespoň pro mě) nepřijatelné. Toto budování či přesněji dobývání či osvobozování království nebeského v Člověku na Zemi - myšleno ovšem během jeho pozemského života, ne snad coby primární budování pozemských sociálních poměrů, je mravně podmíněné (a teď neřešme co je myšleno dobrými mravy a proč, stačí když se shodneme, že vstupními dveřmi je respektování hlasu svého svědomí). Jenže dobré mravy jsou "pouze" 1.krok na této osvobozovací cestě, kterou každý musíme zrealizovat sám za sebe, ano ve spolupráci s ostatními. Proto se tomu říká seberealizace. Dobré Mravy tedy vedou ke 2. kroku, kterým je dosažení Moudrosti a společně vedou osvobozující se lidskou bytost ke 3.kroku, kterým je Meditace. V meditaci pak lze dosáhnout na poznání svého vnitřního Krista (fragmentu Boha) v sobě, což je vnitřní navázání komunikačního spojení s Bohem. Tato meta pak je klíčem k dalšímu působení člověka na Zemi, protože dosažením této mety a navázáním kontaktu s Bohem získává přímé Boží vedení k tomuto dalšímu svému působení a může tak přestat spekulovat o tom, co je Božím záměrem a začít plnit úkoly, které od Boha takto přímo obdrží. Princip 3M je tedy praktickým návodem, co a jak, když už víme proč.

Tvoje dělení a párování hmoty a duchovna a morálky a vědomí mi připadá samoúčelné a zbytečné. Rozsah či míra uvědomování si (Boha) je mravně podmíněn, ale primárně je mírou osvobození se Átma-Budhy-Krista-Božského framentu-Člověka od svazujících a Svobodu beroucích, hmotných poměrů-obalů-těl.
Ano KSB má celou řadu dobrých a platných myšlenek, ale z mého pohledu, bohužel, nesprávně - materialisticky - identifikuje a přesměrovává právě onu primární cílovou metu lidského usilování - z individuálně osvobozovacího úsilí své Božské podstaty na hmotné, kolektivní budování. Praxe je potom i zde evidentní - plané spekulace o politice s iluzí žádoucího ovlivňování hmotného informačního pole existujícího v zatím neznámé formě hmoty.