3) HISTORICKÝ KONTEXT PŮVODU HUSITSTVÍ
V době, kdy se husitství v českých zemích utvářelo, byly v tu dobu české země násilím na Západ zavlečené. Středověký Západ stěží připomínal nějakou křesťanskou civilizaci. Šlo naopak o zkažený, dekadentní, nekulturní a barbarský Babylón. Babylón, živě zosobnění římskokatolickou církví (řadou lidí tehdy [správně] vnímanou jako babylonská nevěstka). Není divu, že v duchovně založeném křesťanském člověku to často tehdy vyvolávalo apokalyptické očekávání.

Zatímco na Východě vzkvétala křesťanská byzantská římsko-řecká civilizace a také křesťanská slovanská ruská civilizace, Západ byl jen zahnívajícím a upadajícím místem. Tzv. „temný středověk“ nebyl v žádném případě záležitostí celé Evropy. Byla to záležitost Západu. A také těch zemí a národů, které byly na Západ zavlečeny – včetně (bohužel) naší české země.

I samotná středověká idea panevropského křesťanského bratrství měla s realitou pramálo společného. Tehdejší středověký Západ byl římsko-germánský svět, založený na germánském supremacismu, šovinismu a velkoněmeckém imperialismu. Na těchto základech byla založena i Svatá říše římská. A papežský Řím těmto zájmům (z mocenských důvodů) ochotně přisluhoval. Slované, a nejen oni (např. Keltové), bylo v tomto světě pouze „podřadní lidé“, považovaní v podstatě za „zvířata“ a „nelidi“.
Doba středověku je tak dobou velikých mocenských výbojů německého kolonialismu a imperialismu. Výboje, směřující jak na Západ (viz Anglie), tak i na Východ (viz území obývané Slovany). Výboje, zahrnující i genocidu, útlak a vyhlazování druhých národů (Slovanů, Keltů atd.). V takovém duchu byla vedena i latinská christianizace slovanských národů. Česká země (původně pravoslavná země) nenaštěstí se dostala do blízkosti a nakonec do závislosti na mohutné německé říši. Pokud však panovníci jako sv. Václav dočasně uznali z pragmatických důvodů (zahrnující slabost nově vzniklého českého státu proti německé říši) uznali podřízenost české země, aniž by duchovně a kulturně ničili český národ (v takovém duchu vládl právě sv. Václav, oddaný celou svou duší, srdcem a myslí původní pravoslavné cyrilometodějské víře), pozdější Přemyslovci tak začali činiti z důvodů ideologických – to bylo provázeno mohutnou podporou latinizace českých zemí, která kráčela v ruku v ruce s mohutnou germanizací české země. A to bylo činěno už i v době, kdy český stát byl již dost silný na to, aby mohl čeliti německé říši.

Nelze se tedy vymlouvati, že tak museli Přemyslovci donekonečna činiti (podřízenost a určitá forma závislosti vůči německé říši) z důvodů „slabosti českého státu“.
Národ tak byl neskutečně duchovně a kulturně poškozen a okraden – o víru svých otců a dědů, o veliký duchovní a kulturní potenciál české země, o vzdělanost a jazykové a duchovní bohatství dob cyrilometodějských. České země, odtržené od svých východních duchovních cyrilometodějských kořenů, se tak dostaly do fáze úpadku. Úpadku, kterého sotva lze odlišit od doby pobělohorského temna – charakteristické duchovním, kulturním a jazykovým úpadkem národa a země. A v tom v řadě ohledů byla doba Přemyslovců a Lucemburků mnohem horší než doba pobělohorská.
Tradiční slovanská lidová kultura v té době u nás prakticky zanikla a lidová kultura stagnovala. Český jazyk, odtržený od bohaté církevní slovanštiny (která učinila východoslovanské jazyky tak bohatými a krásnými), byl przněný němčinou a latinkou. Němci si u nás (se souhlasem germanizované vládnoucí dynastie, která byla spíše ducha německého, než slovanského) vybudovali v podstatě stát ve státě. Dokonce jedním z úředních jazyků byla němčina. Čech byl v podstatě cizincem ve vlastní zemi.
O tom jsem již psal zde:
https://aeronet.cz/news/skupina-pomatenych-aktivistu-podpalila-mariansky-sloup-na-staromestskem-namesti-v-praze-symbolicky-v-den-399-vyroci-popravy-27-ceskych-panu-v-roce-1621-ceska-mainstreamova-media-o-teto-souvislosti/#comment-342594

Českému národu hrozil zánik. Byl to opravdu Boží zázrak, že národ v takové těžké době přežil a nepotkal jej osud, jaké potkal Polabské Slovany a Lužické Srby.
Díky několika událostem a šťastným náhodám – např.:

1) Čechy měly velmi příznivé hranice a český národ měl dosti času, aby se z několika kmenů sjednotil a vytvořil odolný stát, čehož u polabských a pobaltských Slovanů nebylo.

2) Císaři z hohenštauského rodu se starali příliš o Itálii a zanechávali Německo, a že mimo to jejich politikou se dospělo k oddělení Východní marky od vévodství bavorského, čímž národní tlak ze strany Bavorska na český stát nepokračoval tak, jak měl, ba přímo ustal, k čemuž přispěla i ta okolnost, že rodina hrabat Bogenů, kteří se poněmčovací akci vždy věnovali a v ní se též vyznali, vymřela.

3) Morová rána v době Václava IV., která vyhubila velkou část německého živlu a oslabila tak německý tlak.
Atd.

A v neposlední řadě díky nezlomnému charakteru a vnitřní síle českého národa, který tak byl schopen ustát ohromný německý tlak v těchto těžkých dobách. Síla, která udržela národ při životě i v době pobělohorského temna.
Vnitřní síla, která bude silou a původcem husitství – mohutného duchovního a národního českého odboje, který otřese celou Evropou.

Tak v takové době se utvářelo husitství.
Takový odboj nemohl spadnout jen tak z ničeho nic, nýbrž se musel zrodit z hlubokých národních kořenů. Kořenů, starých celá staletí. Sám český národ v kolektivní lidové paměti ještě si stále pamatoval, že tu bylo „nějaké“ jiné křesťanství (cyrilometodějské pravoslaví), než sem do našich krajů vtrhlo pokažené západní latinské náboženství.

Pozn.: Pokud někteří odpůrci budou výše považovat jen za „výplody pravoslavného pojetí české historie“, připomínám, že k obdobným závěrům dospěla i řada nepravoslavných historiků. Zde doporučuji např. římskokatolického historika Františka Dvorníka, který potvrzuje řadu věcí výše i níže.
https://www.databazeknih.cz/autori/frantisek-dvornik-40097
http://100knig.com/frantishek-dvornik-slavyane-v-evropejskoj-istorii-i-civilizacii/
https://cs.wikipedia.org/wiki/Franti%C5%A1ek_Dvorn%C3%ADk