Ahoj Luxi,
děkuji za odpověď, které mne jako vždy vede k přemýšlení a hledání lepší interpretace. S tím Gausse samozřejmě souhlasím, nicméně nevnímám tento statistický pojem jako protichůdný k té dualitě. Stojí vedle sebe. Dualitu, kterou mám na mysli je možná přesnější pojmenovat jako polarita. Plus a mínus, samozřejmě má blízko k jin a jang, ale v tom, řekl bych, se taoismus a další nemýlili, protože to v životě a na světě lze dnes a denně nejen reálně pozorovat, ale i technologicky s tím funkčně pracovat. Polaritu tedy vnímám jako statický, konstrukční fakt, nad kterým pak běží životní procesy, které dále vytváří postoje a na ty už lze beze zbytku aplikovat poznatky našeho milého pana Gausse.
Proč o tom vlastně mluvím ? Uvědomil jsem si, jak je z průkazního hlediska důležitý fakt vědět, že pravá lež je s pravdou logicky svázána právě existencí této polarity. Pravá, dialektická lež, na rozdíl od libovolné, svévolné lži, je totiž recipročním opakem pravdy, je nutně zrcadlovým obrazem pravdy. Jde pak o to, uvědomit si, že právě a pouze spojením pravé lži a pravdy dostaneme z této duality - polarity zpět jednotu, ze které obě vznikly! Takže se nám na světlo světa logicky dostává trojice - výchozí jednota (Bůh), z něj se nám vyčleňuje (osamostatňuje) pravá lež nebo spíše omyl a v jednotě zůstává po tomto omylu "reciproční díra" čili pravda. A jak tak jde omyl (vyčleněná z Boha) životem, působí na něj okolí, subjektivně ho modifikuje a tím dává vzniknout mnoha verzím tohoto omylu známým jako svévolné, subjektivní lži či manipulace, které ostatní tu přijímají, tu odmítají, tu dále modifikují až panu Gaussovi nezbylo, než se nad těmito postoji Zamyslet... Možná nebyl ten taoismus daleko od objektivní pravdy, když říká, že rozdíl mezí lží a pravdou je mírou manipulace a jen čistá lež čili omyl je reciproční k pravdě a jen úspěšným spojením omylu (svévolné lži očištěné od manipulace) a pravdy, tedy vrácení odloučené, osamostatněné části zpět do jednoty a tím pádem opětovné zaplnění v jednotě stále čekající pravdy nás přivede k poznání Boha jako celku a jednoty. Gravitačně přitažlivému vztahu mezi v jednotě stále na návrat lži (ztraceného syna) čekající pravdou (pozitivitou) a touto domů hledající cestu pravou lží (negativitou) se nejobecněji nazývá láska a specificky třeba přitažlivost ve smyslu - protivy se přitahují. Tyto poznatky mají nemalý deduktivní/orientační význam na cestě domů každého z nás.
P.