- S tou vzpomínkou na inkarnaci (dostupná zkušenost přes regrese prakticky pro každého!) jsem chtěl poukázat na to, že jsem se rozhodně necítil jako čistá tabula rasa, ale jako jasně determinovaná a demotivovaná (karmán) bytost, naprosto nespokojená s nutností se inkarnovat do velmi nepříznivě vnímaných pozemských poměrů...
- Umím si bez větších potíží představit situaci, kdy Boží neomylnost a pozemské vězení se vzájemně nevylučují. Ostatně s tou myšlenkou o neomylnosti Boha souhlasím - z principu to nemůže být jinak, jen se v mém modelu Bůh o člověka tolik individuálně nezajímá, nakolik to předpokládá KSB v podobě individuálně šitých pozemských úkolů a generování matrice možných způsobů, jak toho dosáhnout - naplnit svůj osud ? Spíš to řídí tak, že nastavil zákonitosti a dle nich se životní dění automaticky odvíjejí bez nutnosti jeho osobní pozornosti - neřídí v ručním režimu. Tvrdím, že se na lidském osudu podílejí i jiné než Božské složky nerozpoznané reality, ale i o těch KSB jakoby mlčí a vše nerozpoznané vztahuje přímo k Bohu. Kde je hierarchie Božích pomocníků ? Není ? Možná, ale mě chybí. Takže je i pro tebe představitelná varianta, kdy Bůh je neomylný a současně je pozemské slzavé údolí skutečně něčím jako vyhnanstvím pro Duši ? Pokud ano, bylo by potřeba znovu promyslet vztah pozemské reality k okolnímu vesmíru včetně důvodů, proč se člověk inkarnuje. Védická samsára na tyto věci jasně odpovídá, ale KSB jaksi tuto odpověď neakceptuje. Hledejme tedy jinou. Stávající odpověď KSB u mě neprochází testem na zažitou praxi.