Odpovím sám. Kolikrát jsme tady už hovořili na téma analogie mezi sw/hw a duše/tělo. Tak stejné to je i s tím, jak pravdověrně (nikoliv římsko-katolicky) chápat Ježíše a jeho roli a osud. Ježíš přinesl do své doby obnovení chápání člověka jako nesmrtelnou duši (sw) uvězněnou ve smrtelném těle (hw). A s tím i učení, jak tuto uvězněnou duši osvobodit (transformovat do jiného nosiče), jinak řečeno, jak tuto duši zachránit čili spasit. Jak obnovit či dosáhnout na spojení (jógu) každodenní mysli smrtelného člověka se svojí nesmrtelnou duší, se svým nitrem a tím dosáhnout nové perspektivy, osmyslení své světské činnosti vedoucí k znovunabytí svobody ve fyzickém, sociálním i filosofickém smyslu. V tomto smyslu je pak nezbytné chápat tuto úlohu a usilování o její vyřešení jako o rozpoznání svého vnitřního ukřižování a nezbytnosti se od něj osvobodit. Chápat to jako fyzické ukřižování je již jen imitace pro nechápající dav, kterou ti, kteří mu v jeho poslání bránili, přesměrovávali jeho energii do svých zvrácených interpretací. Usilování o naplnění toho osvobozovacího úkolu je i v KSB pojmenováno jako dosažení Člověčenství, ale daleko před ní ji samozřejmě znali jak pravdověrní křesťané, kteří to nazývají přijetí Ducha Svatého od Otce (nikoliv od matky), tak před nimi i pravdověrní budhisté, kteří to nazývají dosažení buddhovství.
A pokud se týká sociálního aspektu tohoto učení, potom platí zde již také mnohokrát zmíněná teze: nejdříve pomoz sobě a potom v tom pomáhej ostatním. To, že o takto fungujícím a logicky tedy i kvetoucím společenství lze říct, že buduje království nebeské na Zemi je již jen jedna z možných interpretací konsekvence primárního přístupu k životu ve výše popsaném pojetí.
Je tedy naprosto zjevné, že pravdověrní křesťané, prvotní následovníci Ježíše Krista byli světonázorově konformní s pravdověrnými budhisty a jako takoví byli velkým trnem oku těm silám, které stály a dodnes stojí v pozadí všech do hmotného chápání světa invertovaných náboženství typu římsko-katolického. Tyto síly ve skrytu stojící v pozadí světového vývoje (tedy okultní), KSB pojmenovává jako GP, když ostatní jim říkají postaru - satanisté. A že tyto okultní síly mají zcela jiné zájmy než to, aby se člověk dostal z jejich pařátů a nedosáhl na svoji spásu (skrze pravou Kristovu nauku, ale dnes to samozřejmě neříká jen ona, dnes jsme ve zcela jiné informační situaci) a pomáhal v tom ostatním je myslím již dostatečně jasné.
P.
Kde v tomto boji stojí Islám a Korán už dál komentovat nebudu. Každý nechť si odpoví a jedná již jen podle vlastní míry.