V mysli si tedy každý z nás tvoříme-syntetizujeme-malujeme obraz okolního světa a abychom to mohli dělat, musíme tento okolní svět pozorovat, analyzovat a pozorované přenášet na plátno vědomí či poznání. Jak dobrý, přesný či věrný tento vědomostní obraz, který malujeme pak bude, záleží na dvou věcech - 1.naší schopnosti správně pozorovat okolní realitu a rozpoznávat co a jak se v ní odehrává a 2. našich malířských dovednostech, tedy schopnosti či zručnosti zachytit pozorované na plátno. Ten kolektiv v tom pak hraje roli simultánního malování společného obrazu, kdy každý maluje jakoby svoji vlastní 2D photoshopovou vrstvu, které jsou položeny na sobě a jejich prolínáním tak vzniká výsledný, plastický 3D obraz všemi malíři současně a trvale tvořených a sdílených společenských poměrů. V tomto modelu je evidentní, že to jeden může kazit všem ostatním, pokud zde není k dispozici mechanismus, který by nedával všem vrstvám stejnou sílu ovlivňovat společný výsledek ! Nemluvě o situaci, kdy většina maluje diletantskou technikou HEČP. Ano, tomu říkám nosná myšlenka. Díky Udo.