Když v roce 1966 začal nynější přední ukrajinský historik profesor Kulčyckyj
pracovat na své disertační práci, měl k dispozici několik periodik ze speciálního fondu
Institutu ekonomiky AV USSR
Profesor Stanislav Kulčyckyj, přední vědec na dané téma v celosvětovém měřítku, na
základě svých několikaletých propočtů stanovil ztráty obyvatel v důsledku hladomoru na
Ukrajině v rozmezí 3 až 3,5 milionu lidí. Tento údaj však odpovídá pouze roku 1933, ve
kterém dosáhla tragédie svých největších rozměrů. Jestliže k němu přičteme oběti z roku
předešlého, přibližuje se konečná cifra ke čtyřem milionům.97
Pracovník Ruského výzkumného centra Harvardské univerzity Serhij Maksudov
došel k závěru, že demografický deficit způsobený hladem a represemi za období 1927 – 38
je 4,5 milionu lidí. Výsledky výpočtů zveřejnil v roce 1983 v ukrajinském žurnálu Sučasnisť, který tehdy vyšel v Mnichově. Pokud porovnáme toto číslo s celkovým počtem Ukrajinců
v USSR, Polsku, Rumunsku a Československu, který činil koncem třicátých let zhruba 40
milionů lidí, je možné tvrdit, že meziválečný stalinský teror způsobil úbytek ukrajinského
obyvatelstva o jednu desetinu, což doslova znamená smrt každého desátého Ukrajince.
Maksudov a Kulčyckyj na počátku devadesátých let spolupracovali na výzkumu, jehož
prostřednictvím chtěli veřejnost seznámit s co možná nejobjektivnějšími výsledky.
V tomto kontextu je třeba se zmínit o cenzurní diverzi Borise Urlanise, jednoho
z nejrespektovanějších poválečných sovětských demografů. V knize Problém dynamiky
obyvatelstva v SSSR, vydané v roce 1974, vyčlenil jednu z kapitol analýze věrohodnosti
demografických prognóz. Mimo jiné zmínil údaj státního plánovacího úřadu SSSR z roku
1927 pro očekávaný počet obyvatel v roce 1933. Zkritizoval tento výpočet a formou nepatrné
poznámky udal bez jakéhokoliv komentáře vlastní odhad, jenž měl ke konci roku 1933 činit
158 milionů. Cifra Urlanise je pro zajímavost o 10 milionů nižší než údaje Stalina, zveřejněné
na XVII sjezdu strany.