Jasně, já to chápu, jen podotýkám, že je třeba se přesněji vyjádřit, aby nemohlo dojít k pomýlení.
Tvoje otázka ohledně připoutanosti je však zásadní! A odpověď je ANO! Jenže je zbavení a zbavení. Máš-li sebemenší nutkání, vrací se ti touha a myšlenky, připoutanost je stále zde, jakkoli jsi navenek činnosti zanechal (třeba kouření nebo sexu). Takže ve skutečnosti můžeš žít úplně normálně, ale vnitřní kvalita je úplně jiná, protože když žiješ bez připoutanosti, tak na tom nijak nelpíš ani po tom netoužíš. Teprve to umožní onen odstup, egoismus je překonán a můžeš se postavit na stanovisko Boha, jak se tady tu a tam píše. Pak je to tak, že když dva dělají totéž, není to totéž, protože mají úplně kvalitativně odlišné pohnutky a samozřejmě jsou pak kvalitativně jiné i následky jejich činů. Právě dostat hnutí mysli na otěž je základním nárokem buddhismu, tak člověk poznává objektivní zákonitosti.