Paní Kláro,
pojem "žít ve svém středu" je problematický proto, že je to jen pojem, pod kterým si každý může představit něco jiného dle vlastního chápání. Jardob jej - nevím proč - přiřadil k buddhismu, ale tam se s takovým pojmem vůbec nepracuje. Buddhismus je exaktní a používá vlastní pojmový aparát. Když to vezmu dialekticky, aby mohl existovat nějaký střed, musel by být k něčemu vztažen, k nějakému tvaru nebo ohraničení. A existuje nějaký takový tvar nebo ohraničení Já? Asi nemáte na mysli geometrický střed těla, které je tak jako tak elastické, takže by ten střed stále vandoval sem a tam. A i kdyby nevandroval, tak kdo tam je v tom středu? Já? čili vaše vědomí se ocitlo na krátký okamžik kdesi v prostoru. Tady vidíte zrádnost pojmů, když má dojít od slov k představě.
Možná jste měla na mysli "setrvávat v nitru," což dává člověku odstup a nenutí k jednání (tzv. "nadhled") Co to znamená nitro? Nebo jste myslela "v srdci," to už by by bylo jasnější.
Ten pojem "žít ve svém středu" ale tak lze chápat jako rovnováhu rozumu a citu, přesněji řečeno rozum v citu a cit v rozumu.
Jiná interpretace je zkoncentované vědomí, nerozpadlé, netěkavé, přítomné v jednom bodě, který můžeme nazvat "středem." Tady začíná vědomá kontrola mysli, která vede k vnitřnímu klidu.
Takže záleží na tom, co jste tím vlastně myslela.
V každém případě plně souhlasím, že stát se Člověkem a vychovávat dobře své děti je mnohem důležitější, než pořád řešit politiku.