Když jsem byl na ČVUT (1972-1977), nebylo to o mnoho lepší. Už tehdy zřejmě pracoval mechanismus zblbnutí. Předvedl mi to v posledním ročníku pan profesor Primus - neuvěřitelné inženýrské eso z 1. republiky. Tehdy už to byl starý pán a objevil se jako suplující za nemocného profesora letecké technologie. Měli jsem ho jen 1/2 roku na cvičení a jeho hodina měla vždy stejný prlběh. Zadal nám naprosto praktický inženýrský problém k vyřešení a čekal. Nikdo nikdy nezabral tak, aby se došlo k dobrým koncům (většinou k žádným). Pak nám předvedl, jak by to dělal on. Dokonalá souhra matematiky, fyziky a strojírenství na úrovni, jakou neměli ani jeho vyučující kolegové. To mě dostalo. Poslal jsem svou školu do horoucích pekel a přísahal si, že od té chvíle se budu o své vzdělávání starat sám. Lumír