- Samozřejmě netvrdím, že bolševici byli jedinou silou podílející se na převratu, tvrdím, že stáli v pozadí a v pravý okamžik se chopili kormidla, když největší paseku nasekali až po té, co se dostali k moci. Od 1917 do 1929 (důležitý rok!) v podstatě mezi sebou vedli boj o moc nad dalším směrováním, který vyhoštěním Trockého skončil vítězně pro Stalina, který se chopil moci. S tímto obdobím tj. do roku 1928-9, pak souvisí i ty zahraniční intervence.
K nim asi tolik:
Bezprostředně po převratu přišla do Ruska podpora Trockého z USA - bankéři z Wall Streetu, kteří pod hlavičkou Mezinárodního červené kříže začali v Rusku bolševiky podporovat - vojsky a zbraněmi. A byly to právě tyto americké síly a prostředky, které umožnily rudým trockistům dostat postupně pod vlastní kontrolu trans-sibiřskou magistrálu, páteř Ruska, což jim umožnilo postupně obsadit nejen Moskvu a Petrohrad, ale i další ruská území. Mimo to, tyto americké síly rovněž zabránily namlsanému Japonsku ukousnout si svůj díl z koláče vojenské kořisti v podobě invaze do občanskou válkou zmítaného a tudíž vůči vnějšímu nepříteli silně oslabenému Rusku a měly vliv i zdrženlivý postoj Británie a Francie na rabování Ruska, když tyto viděly, že Američané podporují rudé proti bílým. USA tedy ve skutečnosti dělaly v Rusku, v průběhu občanské války, přesný opak toho, co se potom dostalo do školních učebnic. Nebyly tam tedy od toho, aby pomohly světu a Rusku - zbavit se tzv. bolševické infekce, ale právě naopak, tuto marxistickou, trockistickou infekci tam pomáhaly zavádět a stabilizovat a tudíž bojovaly nikoliv na straně bílých, ale na straně rudých. Má se za jednoznačné, že bez této americké podpory by rudí trockisté v občanské válce v Rusku neměli naprosto žádnou šanci zvítězit.
- Následně přišel velký hladomor, neboť továrny (které ovšem nebyly zničené), byly pouze zbavené svého vedení, které uprchlo před rudými trockisty do Evropy, se zastavily. I sám Lenin v roce 1922 dospěl k názoru, že nastal konec revoluce. A tak opět nezbylo americkým globalistům než opět přijít na pomoc. V rámci mise zednáře na pozici prezidenta USA - Herberta Hoovera, bylo uděleno na cca 200 -300 výjimek v tom, aby američtí podnikatelé mohli přijet do Ruska a vstoupit do ruské ekonomiky. Teprve v roce 1928, tedy v době kdy kosmopolitní trockisté začali definitivně prohrávat vnitrostranický boj s vlastenecky orientovaným Stalinovým vedením, byl vypracován první pětiletý plán, když prakticky všechny investice v Rusku do té doby (tedy uskutečněné pod vlivem mezinárodních trockistů, kteří převzali po Leninově smrti na nějakou dobu otěže k vedení státu do vlastních rukou), byly zahraničního, západního původu. Ani jedna nová továrna nebyla stavěna Sověty. Vše to byly americké, britské, francouzské, německé i japonské společnosti, kdo tam stavěl, případně licencoval výrobu. Např. americká automobilová firma FORD pomohla s výstavbou automobilky v Gorkém na základě licenční smlouvy z roku 1929.
- Rok 1929 znamenal další posun v globální politice, když v zákulisí bylo rozhodnuto o tom - co bude dál s Německem (vzestup Hitlera), že je potřeba záměrně utlumit rozvoj v samotných USA (řízená velká deprese) a bylo pochopeno, že globalisté Stalina pod vlastní kontrolu nedostanou a z Ruska si surovinovou základnu neudělají. A tím bychom se už ale dostali k další, meziválečné kapitole globálního historického procesu.

Máte tedy pravdu v tom, že ruský lid si našel jiný model organizace společnosti, ale tato řekněme národní konsolidace se začala dít až pod vedením Stalina v rámci druhé pětiletky (1933-1938), čímž se ovšem procesně dostáváme hodně dál od občanské války v Rusku, do období příprav na pokračování a dořešení toho, co se globalistům vymklo z rukou v podobě 2.WW.
P.