Tento článek motá páté přes deváté.

1) Každý krok nese následky. Ani zrušení černochů v USA nezůstalo bez následků (znamená to snad, že zrušení otroctví v USA bylo špatné rozhodnutí?). Stejně jako zrušení nevolnictví v Rusku. Každá cesta ke svobodě něco stojí a nějaký čas trvá, než dojdete do Země zaslíbené. Své o tom věděl svého času Mojžís, který vyvedl izraelský lid z Egypta, Domu otroctví. A Izraelité 40 let putovali pouští, než mohli vstoupit do Země zaslíbené. A ty generace, které zažily otroctví v Egyptě, se toho nedožily. Tak to víceméně platí pro každý lid a obecně skupinu lidí, kteří zažili otroctví. Ruský lid (respektive ruské rolníky) nevyjímaje.

2) Článek skrývá (úmyslně či neúmyslně) jeden důležitý a podstatný fakt - že revoluce v r. 1917 (Únorová i Říjnová) nebyla vůbec nutná. I přes řadu problémů a nedostatků carské Rusko bylo na velikém ekonomickém vzestupu. Kdyby nebylo Únorové a následné VŘSR, stalo by se Rusko jednou z největších ekonomických velmocí Evropy, ne -li světa. Slavný ruský chemik Mendělejev na počátku 20. století vypočítal, že pokud Ruské impérium půjde cestou reforem nastolených premiérem Stolypinem, bude mít na konci 20. století 596 milionů obyvatel a největší ekonomiku světa.
Tož tak. Ale zdejší komouše a neo-stalinisty i tyto skutečnosti neodradí od plivání na památku posledního ruského cara Mikuláše II.

3) Závěrečnou autorovu obhajobu zločinné komunistické kolektivizace, to ani nemá cenu komentovat. Prostě komunista.