„Bezvýchodiskovosť šamanizmu v čistej podobe sa najjasnejšie prejavila v kultúre dokolumbovskej Ameriky, kde prakticky celé obyvateľstvo bolo spútané reťazou tabakovej závislosti.“
Neexistuje studie, která by mohla doložit takové tvrzení. Severoameričtí Indiáni kouřili dýmku jako modlitbu, o masovém rekreačním konzumu nemůže být řeč - už z důvodu nemožnosti uchovávání většího množství tabáku při převažujícím nomádském způsobu života. Kouřila se směs tabáku s šalvějí a dalšími bylinami jako kontemplace a zklidnění mysli před důležitými rozhodnutími. Rozhodně nelze říci, že by Indiáni nebyli zdraví, nebo že by byli neplodní. Na lovu museli třeba celé hodiny nehnutě čekat – nepředstavitelná věc pro člověka s nutkavou závislostí. Houževnatost a odolnost indiánů ilustrují historické události jako exodus Šajenů, siouxké války a apačská guerilla.
Šamanismus si nikdy nedělal ambice být nějakou společenskou, řídící ideologií. Je to jev provázející lovce a nomády od pravěku. Primárním cílem šamanismu je pomoci komunitě v těžkých situacích, například při nedostatku potravin. Společnost Médéwiwin kanadských Odžibwejů se zabývala přenosem vědomí do zvířat s cílem je ovládnout a přivést lovcům v ústrety. Jejich úspěchy byly dle očitých svědků pozoruhodné, viz John Tanner: A Narrative of the Captivity and Adventures of John Tanner,nebo práce George Bird Grinnella. Šamanů bylo více druhů, včetně přírodních léčitelů a bylinkářů.
Užívání psychotropních látek jako je peyotl nebylo rozhodně normou vždy a všude a nelze je považovat za principielní rys šamanismu. I tak však rituály spojené s drogami jako ayahuasca u amazonských indiánů podléhaly přísným regulím a využívaly se jen vzácně ve zvlášť odůvodněných případech.
Indiány zdecimoval až alkohol a drogy, použité po nuceném odchodu do rezervací jako genocidní zbraň bílého muže.
Alkoholismus a narkomanie nesouvisí nijak se šamanismem. Mají různé příčiny, ale v principu se liší tím, že jedinec nemá užití látky pod kontrolou a konzumuje ji s cílem osobního uspokojení.
Šamanismus v RF stále existuje, dokonce prožívá jistý revival v Tuvě a vůbec na Sibiři, takže autoři jistě mají možnost seznámit se s problematikou blíže a zkorigovat své postuláty.