Nepropaguji breatharianství. Nicméně pokud chceme být zlatým středem, je třeba si uvědomit okraj, protože ten určuje střed.
Když jsem poslouchal přednášky Henriho Monforta a Jasmuheen (Ellen Greve), tak jsem si uvědomil jednu skutečnost. Henri uvedl, že je na Světě 40.000 pránických lidí, ale kurzy prošlo již cca 1 milion frekventantů. Henri viděl jako hlavní produkt snažení těch 40 tisíc pránických absolventů a Jasmuheen naopak mluvila ve svých posledních přednáškách o významu toho jednoho milionu.
A zde jsem si uvědomil, že má pravdu Jasmuheen. Ten milión absolventů různých kurzů si zkusil na krátkou dobu být jen na práně, ale pak se vrátili zpět. Ale určitě ne k původní své stravovací úrovní, ale někam mezi, kam jim to právě vyhovovalo. A v tomto výsledku vidím i velký význam nejen kurzů pránické výživy, ale třeba i kurzu vitariánské stravy. Hlavní produkt je sebepoznání!
Podmínkou však zůstává to, že adept je informován jak o "krmné dávce", tak o duševním a duchovním významu takovéto změny. Pak je vše v pořádku a to, že se adept nestal breathariánem či vitariánem či veganem, tak to pak není významné, protože dosáhl významného stupně sebepoznání. Školení splnilo svůj účel. Problém však je, pokud adept např. na vegetariánství se vrátí ke konvenční stravě a je přesvědčen, že problém je v "krmné dávce", tzn. že v masu je něco co rostlinách není a on to nezbytně potřebuje. Nijak nepochopí, že problém byl v jeho psychice, přesněji v jeho duševní a duchovní nepřipravenosti k této změně výživy. Takový člověk se zablokuje i na celý život. V tom pak spatřuji to ublížení, ke kterému by nedošlo, pokud by byl správně instruován.
Jinak k problematice Breathariánství jsem napsal malý článek: Být či nebýt breathariánem: http://www.csvv.cz/index.php/vyziva/vyzivove-smery/930-byt-ci-nebyt-breatharianem