Život přináší výzvy k činnosti, ať chceme nebo ne, něco dělat prostě musíme už jenom proto, abychom se udrželi naživu. Pokud dále přijmeme za objektivní skutečnost, že jsme se rozhodli vzít na sebe lidskou formu, potom je logické/rozumné předpokládat, že s nějakým účelem a ten účel je nalézt skrze vlastní zkušenost, z první ruky odpověď na otázku - jaké to je být Člověkem (když obecně je coby Boží jednotka - Vědomí/Duše/SW - možné být formálně/inCARnačně i čímkoliv jiným). Ale pro tentokrát jsme zvolili cestu/zkušenost Člověka a ta má jako vše ostatní své zákonitosti/úskalí/pravidla. A při jejich poznávání/učení se chybuje, přičemž jde o to, chybovat (subjektivně) co nejméně, chceme-li ze života tu apriorně zvolenou, hledanou a zažívanou zkušenost skutečně vůbec vytěžit a neztratit se v bludišti Minotaurově. Navíc, mimo tato objektivní pravidla Člověčenství, se tato cesta realizuje v operačním prostředí/environmentu, které hackly bytosti/síly/vlivy zde identifikované jako GP, s velkými metastázemi jejich subjektivních chyb do života obecné lidské populace v rámci tohoto sociologického operačního prostředí.
Ale nezoufejme, to k Člověčenství nepatří.
Abychom se v tom guláši pravd, polopravd, iluzí, dezinfornací, omylů i ložených lží apod. dokázali zorientovat, přichází nám pomoc z míst, odkud jsme sem na Zem přišli (nikoliv coby lidé, ale coby inCARnující se Vědomí do lidské formy - přitom je součástí aptiorně hledaného poznání/výuky, že inCARnující se Vědomí/Duše/SW a forma/tělo/HW, do které se toto Vědomí vtěluje (alá plyn do balónku) jsou dvěma dialekticky nerozlučnými stranami téže aktuálně žijící mince). A této pomoci můžeme říkat KSB. No není to dostatečná motivace, proč si nezkusit výše nepsané teze ověřit, anebo alespoň sám na vlastním příkladu nezjistit v praxi, že v důsledku 1. znalostí KSB/DVTR a 2. jejich praktického uplatňování budeme v životě méně chybovat, žít méně a méně útrpně (dělat méně toho co musíme a víc toho, co chceme) až nakonec (dříve či později) 1.dosáhneme na to, pro co jsme si zde přišli a 2. budeme schopni a ochotni pomoci v tom druhým? A pokud ne? Inu množící se subjektivní chyby vedou k nerealizaci před narozením vytýčeného záměru a v lepším případě k nutnosti lekce (ve složitějších podmínkách) opakovat. V případě množícího se chybového subjektivismu celé populace jako takového, nastupuje ke slovu, jak již bylo rovněž opět mnohokráte řečeno, environmentální/biosférický imunitní systém, který nežádoucí infekci řeší podle vlastního algorytmu. Atlantida (ale nejen ona) by mohla povídat.
Stačí?
P.