Vaše hypotéza platí na některá období a formy otroctví. Nikoli však na celek. Otrokářům - těm skutečným kurátorům stávající otrocké koncepce nejde o trvalou stabilitu dané otrokářské epochy. Používají metodu kyvadla. Jedno otroctví je nahrazeno druhým. Asi by vám dnes vadily okovy a bič. Jak neefektivní a primitivní, když okovy mohou být tak, jak to mají dnešní otročtí mazlíčci rádi měkkoučké a heboučké v podobě bedny na splátky v domě na hypotéku a kreditní karty.
Huxley ve svém slavném projevu v Berkeley tvrdil, že se jednou otroci pomocí vhodné medikace a výchovy naučí své otroctví nejen snášet, ale i milovat a bránit. Ale není to vůbec podmínkou. Spíš by to jen odstranilo nutnost, aby otrokáři museli dokola vymýšlet otroctví další facelifty.
A v tomto ohledu asi opravdu není důležitá stabilita dílčího systému. Stačí se postarat o mezigenerační zapomnění a vyrobit vhodné hrábě :)