Toto som našiel na wikipédii (českej):
Slovesa – sanskrtské sloveso má za svůj základ slovesný kořen; k němu se přidávají koncovky, předpony a hlásky se zvláštním významem. Všechna sanskrtská slovesa se rozdělují na dvě velké skupiny: thematická a athematická. Sanskrtská slovesa rozlišují v určitých tvarech tři rody: aktivum, médium a pasivum, tři čísla, tři osoby, čtyři způsoby (indikativ, imperativ, optativ a kondicionál) a pět časů (prézens, imprfektum, aorist, perfektum a futurum). Sanskrtská slovesa vytvářejí celou řadu dalších tvarů, např. různá participa, gerundivum, absolutiv a infinitiv.
Podstatná jména – rozlišují tři rody – mužský, ženský a střední, tři čísla – jednotné, dvojné a množné, a osm pádů – nominativ, akusativ, instrumentál, dativ, ablativ, genitiv, lokativ a vokativ, které jsou prakticky shodné s českými pády – 1. nominativ, 2. genitiv, 3. dativ, 4. akusativ, 5. vokativ, 6. lokativ a 7. instrumentál. Ablativ čeština nezná.

Syntax[editovat | editovat zdroj]
Slovosled je v sanskrtu velmi volný a zejména ve verších dochází k volnému přeskupování slov podle potřeb védské metriky, ale převládá tendence umístit sloveso na konec věty.

(je teda zrejmé, že čeština je jednoduchšia, ale má ešte mnohé prvky ako sanskrt, v porovnaní s germánskymi jazykmi).

Inak sanskrt som sa ja nikdy neučil. "Rozumy" o dokonalosti sanskrtu mám teda z 2.ruky, ale z dôveryhodných zdrojov.

Spomínam si na 2 dobré knihy o tom od českých autorov:
Milan Machovec: Indoevropané v pravlasti,
Jan Kozák: Kořeny indoevropské duchovní tradice (tá je ešte lepšia).

V oboch sa aj opisuje postupná degenerácia jazyka od sanskrtu až k dnešnej angličtine. Tých kníh je viac, ale na tieto som si spomenul.