Smrtelnost kosmického záření (a obecně jakéhokoliv záření) záleží na spoustě podmínek. Navíc je záření několika druhů, a každé se chová trochu jiknak.

Velmi zhruba:
- Nejpronikavější je gama záření. To jsou fotony o vysokých energiích. Před těmi nás chrání (ne zcela dokonale) atmosféra. Kosmonauty chrání (ne zcela dokonale) plášť kosmické lodi.

- Nebezpečné jsou dále protony, alfa záření a elektrony ze Slunce. (Ostatních částic záření je v kosmu poměrně málo, takže je pro jednoduchost vynechám)

Proti nim nás chrání magnetické pole Země, které jich velkou část odkloní a/nebo zadrží v radiačních pásech. Energie částic jsou různé, proti těm nižším chrání kosmonauty poměrně spolehlivě stěny lodě. Ochrana je tím lepší, z čím lehčích prvků jsou stěny zhotoveny. Ideální jsou plasty a lehké kovy.

Částice v radiačních pásech obíhají kolem siločar zemského pole a odrážejí se od jejich zahuštění u pólů, takže se drží většinou kolem rovníku. Ty částice pak částečně zanikají v atmosféře (zvlášť kolem pólů - vizme polární záře), částečně postupně ztratí energii a sloučí se na vodík. Jejich množství je ale neustále doplňováno slunečním větrem.

Nejenergičtější nabité částice z hlubokéh o vesmíru ale zemské pole nezachytí a proti nim nás opět musí ochránit atmosféra. Prakticky jen tím, že jejich energii rozptýlí do veklého prostoru. V kosmické lodi se chránit proti nim nedá. Je jich ale velice málo - i na obrovských detektorech na Zemi jich je zachyceno jen několik do roka.

----
Tohle je jen nástřel. Možná spíše mějte konkrétní dotazy.
Materiály: existují spousty knížek a na internetu profesionální i amatérská měření. Opět by to chtělo konkrétní dotazy.