Snažil jsem se naznačit, že život jako celek má přesah jednoho zrození. Vyžaduje to opravdu hodně životů vybudovat království boží na zemi. Jako dítě jsem se občas cítil ukřivděný, že je to nespravedlivé, ale časem (mám výhodu, že si velmi dobře si pamatuji jak jsem svět vnímal jako dítě) jsem zjistil, že to já jsem se choval jako spratek, neměl jsem dost informaci o situaci a fungování světa. Například Pjakin mluvil o tom jak se hlupáci z vlády smáli, že klidně vytvoří strategii na 2000 let dopředu, ale nevědí jakou zvolit teď , nicméně Pjakin oponoval a naopak zdůrazňoval, že je potřeba mít plány klidně na 20000 let dopředu. Čas to jsou celé věky, zrození hvězdy je jen mžik. Jde o to uvažovat dlouhodobě, mladí je netrpělivé, proto moudrost přichází až většinou na konci středního věku.

Poznámky:
Co říkal jeden moudrý člověk; na situaci jak k tomu přijdou ty srnky, když je lovci jen tak pro zábavu zabíjejí; mi řekl to ty srnky to jsou ti lovci upadli v dalším zrození si to musí odpracovat a pochopit v těle srnky.

Otázka k zamyšlení:
Jak k tomu přijde například komár, když je rozplácnut jenom proto, že plní svůj účel a pije krev.

Funguje to asi takhle po těžkých chybách je paměť bytosti částečně zrozením zablokována a začíná se od znovu, aby bylo vůbec možné nějak pokračovat, ale "karmická zátěž" se projeví v životních podmínkách, pokud bytost jde nahoru, tak postupně je ji odkrýváno čeho se dopustila a jsou nabízeny možnosti jak to napravit.

Pokud někdo dělá špatnosti, tam ho nelituji, ale mám sním soucit, protože si velmi skutečně zavařil na hodně dlouhou dobu.