Hmm, to je rozumná řeč. Nejsem normálně tak radikání v názorech. Při běžné konverzaci bych se snažil být příjemnější, protože by mi asi víc šlo o atmosféru. Ale když chci něco pochopit, snažím se projít exterémy (alespoň mentálně) a lidi vyburcovat z klidu.
Meditace? Já je rozlišuji na řízené (tak a teď budu meditovat) a neřízené (pohroužím se do něčeho, nevidím, neslyším ...) Ty řízené dělám občas, právě vizualizace, které jsem si vytvořil se "nějak" časem změnily ve skutečnost. Zajímal jsem se o átmavičáru, myslím, že tohle je velmi užitečné a může pomoci každému.
Učitelem? Někdo mi tu poslal odkaz na obrázek, kde se muž a žena vzájemně tesají z kamene a padá z nich balast. Takže v tom smyslu. Učím a učím se. I když jsou má slova často vnímána s nechutí, vím, že zasévají semínka. Kdysi jsem se na jedno literárním serveru učil poezii. Napsal jsem něco a hodil to do éteru. Jeden z dvaceti diskutujících to drtivě zkritizoval. Není to příjemný pocit, bolelo to. Ale časem jsem si uvědomil, že pokud člověk nese s něčím kůži na trh, musí s tím počítat. A v určitých zcela nečekaných momentech mi vytanuly ty kritiky a napadalo mě - aha, ale ten člověk má vlastně pravdu, jen je potřeba se na to podívat z jiného úhlu. Z úhlu poezie, jejího účelu a vidění světa.