je marxismus a komunismus jedno a to samé, existující pod různými názvy?
a pokud to není to samé, v čem je rozdíl a co čemu předcházelo?
komunista a člen RSDRP (Ruská sociálně-demokratická strana)- RSDRP(b) – dtto bolševiků – RKS(b) (Ruská komunistická strana – bolševiků – 1918 – 1925) – VKS(b) (Všesvazová komunistická strana – bolševiků – 1925 – 1952) – KSSS (Komunistická strana Sovětského svazu – 1952 – 1991) – KSRF (Komunistická strana Ruské federace)/RKSP (Ruská komunistická strana pracujících v sestavě KSSS) je jedno a to samé nebo byli a jsou skuteční komunisté vně oficiální komunistické strany, a ve straně, a zvláště v jejím vedení, byli a jsou skuteční antikomunisté, což i vysvětluje výsledky (krach r. 1991) činnosti budování komunismu v SSSR?
bolševismus je ruský druh marxismu a stranická příslušnost nebo něco ruského, co existovalo před marxismem, existovalo v ruském marxismu, nějak to existuje i nyní a bude existovat v budoucnu?

Ačkoliv autoři publikací o Stalinovi tyto otázky přímo nekladou, každý z nich na ně má nějaké odpovědi. A v závislosti na tom, co má každý z autorů za samozřejmé (protože podle jeho názoru se to rozumí samo sebou a všichni ostatní to musí chápat jednotně, a zákonitě v souladu s jeho chápáním), dostává se mu buď toho nebo onoho vidění a chápání osobnosti J. V. Stalina a jeho role v historické epoše. A to se týká všech jeho životopisců, počínaje zatvrzelým marxistou L.D. Bronštejnem (Trockým) a konče tuctovými politickými pracovníky D. Volkogonovem, a R. Kosolapovem. Proto si především uděláme jasno v odpovědích na tyto otázky.
Marxismus a komunismus není jedno a to samé. Tato slova se stala synonymy díky specifice krátkodobé epochy od poloviny 19. do poloviny 20. století.
Komunismus v překladu z latiny do ruštiny znamená pospolitost, jednotu; kromě toho v latině se jedná o slovo se společným kořenem s „komunikací“, tj. se spojením, včetně informačního spojení mezi lidmi, což se v ruštině nazývá „s-vědomí“. Jinak řečeno, komunismus je společenství lidí na základě svědomí: vše ostatní v komunismu je následkem jednoty svědomí u různých jedinců.
Podpora komunismu předpokládá souhlas s tím, že zdaleka ne vše, co je spojeno s životem člověka i společnosti, může být v neomezeném osobním (privátním) vlastnictví kohokoliv; mnohé (z majetku) může být v kolektivním vlastnictví a, jsa majetkem všech, nemůže být výlučným majetek nikoho z nich osobně.
I když je obecný smysl této okolnosti jasný, v praktickém životě neshody mezi komunisty vznikají při vytváření výčtu toho, co může být v osobním (privátním nebo korporátním) vlastnictví, a co může být výhradně ve vlastnictví společném. Z toho vyplývá, že pokud ve společnosti vládne právo kolektivního vlastnictví, pak se tím ve společnosti vylučuje závislost většiny na menšině, která shromáždila v osobním vlastnictví statky, jak pocházející z přírody, tak i vytvořené kolektivní prací. Komunismus, jako ideál, ke kterému by lidstvo ve svém vývoji mělo směřovat, se propaguje od starověku, a historie zná pokusy o jeho zavedení, jak na principech organizování života společnosti vládou (Inkové), tak i ve společenství lidí stejného smýšlení, vedoucích život ve společenství, ve společnosti, kde vláda podporuje právo na soukromé vlastnictví (Esejští ve starověké Judei) na vše bez výjimky.
Marxismus je název světonázorového systému a z něho vyplývajícího chápaní zákonů rozvoje společnosti a jejích perspektiv, pojmenovaný po jednom ze zakladatelů.
Marxismus se prezentuje jako vědecká teorie budování komunistické společnosti pomocí zákonů společensko-historického vývoje, údajně objevených jeho zakladateli, což i vedlo ke ztotožnění komunismu a marxismu v myšlení mnohých. Z nějakého důvodu však nikoliv komunisty nazývají marxisty, ale marxisty nazývají komunisty, což je ve své podstatě nesprávné , dokonce i pokud vycházíme z podstaty „vědeckých“ teorií marxismu, schopných být jen zástěrkou pro přikrytí daleko sahajících politických machinací a pokrytectví, ale ne vědeckým základem politiky budování komunistické společnosti, stejně jako jakékoliv jiné politiky.
Bolševismus, jak učí historie KSSS, vznikl v r. 1903 na II. sjezdu RSDRP. Jak tvrdili jeho protivníci, bolševici do r. 1917 nikdy nereprezentovali sami skutečnou většinu členů strany. Ale, jak hlásali sami bolševici, právě oni vyjadřovali v politice dlouhodobé strategické zájmy pracující většiny obyvatel, v důsledku čehož i měli právo nazývat se bolševiky.
Nakolik poslední tvrzení odpovídá skutečnosti, - to je otázka mnohostranná, protože i sama pracující většina může nesprávně rozumět svým dlouhodobým zájmům, a ti, kteří se hlásí k takové roli v politice, mohou být nejen na omylu, ale i nestydatě lhát, zakrývajíce vlastní zájem údajnou obranou zájmů pracující většiny.
Ale zároveň s pracující většinou, která považuje za normální život život v tvůrčí práci, je ještě i menšina, která považuje pro sebe za normální sklízet tam, kde orali a seli jiní, a vidí v tom své poslání. Dovedeno do krajnosti, odmítá pouze občasnou sklizeň tam, kde seli jiní, a trvá na svém systémovém právu organizovat ostatní k orbě, setbě a sklizni, uzurpujíce si při tom i právo na „spravedlivé“ rozdělení „úrody“. Rozdělení úrody tato menšina provádí proporčně mnohem hůře, než piráti; u většiny pirátů byla norma po dvou dílech vydělit kapitánovi a navigátorovi, všichni ostatní pracovníci nože a sekery dostávali po jednom dílu; stejní představitelé vládnoucích „elit“ v celé historii se neomezují ve svých potřebách na dvojnásobné převýšení podílu obyčejného pracujícího člověka z celkového produktu, vyrobeného společností, buď v naturálním (mít k dispozici práci a těla tisíce podanných ortodoxních „křesťanů“ nebylo považováno za hanebné) nebo hodnotovém vyjádření (násobek výše přímých a nepřímých nákladů na zabezpečení rodiny ze skupiny „elit“ k výši nákladů rodin obyčejných lidí).
Bolševický světonázor odmítá právo na monopolně vysoké ceny, včetně ceny řídící práce, jakkoliv by se tyto ceny neprojevovaly v konkrétních historických podmínkách. Toto odpůrci bolševismu nazývají „rovnostářstvím“ a zcela správně poukazují na to, že pod nadvládou rovnostářství pro většinu pracovníků mizí motivace k práci a profesionálnímu rozvoji. Tak to opravdu je: vzhledem k rovnostářství. Ale bolševismus nevybízí k rovnostářství, ale trvá na tom, aby poměr „maximální příjmy“/“minimální příjmy“ byl dostatečný pro stimulaci práce a profesionálního rozvoje, ale vylučoval parazitismus jedněch na práci druhých jako systémový faktor celospolečenského významu.
A bolševismus má v této otázce pravdu. Ve vydání „Inženěrnoj gazety“ (č. 45/1992, „Nenahlížej do kapes šéfů“), v r. 1980 byl poměr mezd vyšší administrativy ke statistickému průměru následující: v USA – 110x; v SRN – 21x; v Japonsku – 17x. V kvalitě řízení, která se projevuje pracovní výkonností, tempem růstu výroby a kvalitě sériové výroby, tyto země následovaly v obráceném pořadí. To jsou údaje téměř 20 let staré. Za tu dobu Japonsko zlepšilo své postavení a pokračuje ve zvyšování svého významu ve světě, Japonský jen vzrostl ve vztahu k dolaru dvakrát; SRN se dostala do vleklé krize v důsledku ukvapeného sjednocení s NDR; USA, zaostávajíce za Japonskem a západní Evropou, se snaží udržet své místo skupováním mozků za hranicemi a zachováváním výhodných cen komodit a energonosičů na světových trzích. Přitom evropské střední třídě se nelíbí americké automobily, preferujíce moderní evropské, a Japonci nakupují některé značky amerických aut, ale okamžitě je posílají z přístavů do továren na celkovou demontáž a kontrolu, načež je opět smontují, ale tentokrát tak jak je třeba.
To znamená, že v těchto státech jsou chyby řízení, zapříčiněné kvalitou manažerů, ve své závažnosti úměrné jejich platu. Na jiných historických příkladech je také možné ukázat, že čím vyšší je životní úroveň (zejména ve spotřebě) rodin členů řídícího korpusu ve vztahu k průměru ve společnosti, tím více obtíží zažívá tato společnost v porovnání s jinými společnostmi – jejich současníky, z důvodu nízké kvality řízení.
Potom zbývá jen zorientovat se v tom, zda komunismus – společenství lidí na základě jednoty svědomí – je objektivně dobře nebo objektivně špatně? A bolševismus je objektivně dobře nebo objektivně špatně? Jak je s tím spojen marxismus? V jakém vztahu jsou komunismus a bolševismus?
Pak bude jasné, zda byl Stalin komunista, marxista nebo bolševik a jak se stavět k němu osobně a k dílu, kterému sloužil a byl věrný celý svůj život.