V SSSR byl za Stalina (1924 - 1952) deficit všeho, takže krize z nadvýroby opravdu nepřicházela v úvahu. Země potřebovala co největší produkci v zemědělství (v roce 1933 byl dokonce hladomor) a navíc rozvinout industrializaci (zaplatit se to dalo jedině vývozem zemědělských produktů). Práce, kam se podíváš.
AKO TO UROBIŤ? Především se musí člověk (řídící pracovník) držet reality. A té se článek dostatečně nedrží.
AKÉ MÁ/BUDE MAŤ TO DOPADY? No jaké to asi bude mít následky, když se někdo snaží něco řídit a nemá objektivní informace?
Co s tím dělám? Snažím se upozorňovat na to, co si myslím, že je nesprávné. Hned také upozorňuji na to, že není moudré tlačit kohokoliv do nějakého nepodloženého pozitivismu.
AKO TO UROBIŤ ještě jednou.
Především tyto cíle nejde naplnit v rámci kapitalistických výrobních vztahů. Podmínkou jsou socialistické výrobní vztahy (jak ostatně vysvětluje Stalin ve zmíněném dílku). Národní hospodářství se musí rozvíjet plánovitě, ne živelně. To znamená státní nebo družstevní vlastnictví výrobních prostředků.
Ale ani výrobní vztahy, které tu panovaly za socialismu nejsou vyhovující. Byly zatíženy přílišnou byrokratizací (tuny flákačů především v městských centrech, v prvé řadě v Praze, po 68 to postihlo i Bratislavu), voluntarismem věrchušek a nedostatečně propracovanou motivací lidí k práci. Věrchuška, možná úmyslně, zničila motivační mechanismy, které měly nahradit konkurenční boj mezi firmami. Úspěšným podnikům odebírala prostředky v takové míře, že neměly na rozvoj ani zvyšování platů svých zaměstnanců. Prostě došla v přerozdělování příliš daleko.
Kostruktér, projektant, vědec, lékař, učitel - zkrátka inteligence vydělával v průměru méně než dělník nebo družstevník, byla nemístně přeplácena fyzická práce a protože všude platilo "nejsou lidi", mohli si určité profese (v Praze třeba instalatér nebo zedník) diktovat cenu práce vyšší, než by jim příslušela. Potlačením inteligence došlo k zaostávání ve vědecko-technickém rozvoji. Všechno to jsem zažil na vlastní kůži, já jsem jako konstruktér nastupoval v 25 letech za 1950 brutto, výhled byl za dva roky 2150 a za čtyři roku 2400. Připomínám, že průměrný plat byl 3200. Můj plat byl tedy 2/3 průměrného. Kde je motivace ke studiu? Lékaři na tom byli ještě hůř, viděl jsem pásku s nástupním platem 1550 brutto, učitelé asi také nic moc.