Máš pravdu Peter. Navíc v devadesátých bylo těžké vůbec si uvědomit, co hrozí. Záleží také hodně na nátuře dítěte. Synovi jsme se věnovali hodně, dceři mnohem méně. A výsledek je nepřímo úměrný. Někdo udělal chyby (ty se při výchově dělají vždy) a díky nátuře potomka mu to prošlo, a někomu to halt neprošlo. Ať mi nikdo nevykládá, že ve dvaceti nebo třiceti už ví dost o výchově. Chybí dnes i vliv starší generace, protože ta žije odděleně. Mohl by být pozitivní. Můj kluk po třicítce se zbláznil do kovoobrábění a chodí za 86-letým dědou, který si v důchodu vybudoval dílnu i se soustruhem. Tráví tam celé hodiny, udělal si rekvalifikaci na NC stroje a začal dělat v oboru. Škoda, že ne o 15 - 20 let dříve.