Dík za repliku, věřím, že upřímně míněnou a opravdu si jí vážím. S pozitivismem je to moc snadné. Stačí napsat "Oh tak skvělý článek jsem tak dlouho nečetl!" A není už o čem diskutovat, samá chvála, všechno fajn a vše dokonalé.
Samozřejmě, kdybych měl pocit, že Hox je vnitřně nejistý člověk, který vyžaduje soucitný přístup, asi bych použil "bílé lži". Ale já považuji Hoxe za přiměřeně sebevědomého člověka a mám pocit, že mu také poskytuji zpětnou vazbu. V pozitivní reakci moc užitečného nevidím, ted pokud se nejedná o partnera, o kterém cítím, že potřebuje upevnit sebevědomí. Takový přístup používám na jednom amatérském literárním serveru, když vidím začátečnické pokusy o básně nebo drobnou prózu. Jsem tam už dlouho, tak si troufám tvrdit, že mám určitý cit pro to, co je dobré, co je kýč nebo celkově nedokonalé. Samozřejmě vím, že téměř každý začátečník nevidí to, co vidí zkušenější člověk a přijímá kritiku někdy i velmi bolestně. Tak tam použiji positivní náboj [ale 1000 Coulombů ani náhodou :-) . To by ho neposunulo vpřed.]
Mimochodem, pokusit se skládat a pochopit poezii - velmi dobré pro rozvoj pravé hemisféry (sakra jak tento výraz nemám rád). Poezie je totiž o emocích, ne o logice. Proto se mi líbí, jak autoři KOB zakládají mnohé na Puškinovi. Jen příkladů je málo a přístup je nikoli emoční ale logický, což svědčí o jistém stupni nepochopení smyslu poesie a tedy i Puškina, který je mistr nad mistry.