Nikde jsem netvrdil, že investované prostředky=nadhodnota. Znova k tomu vzorečku.
P1>Z1>P2
Investuje se částka P1 (kapitál), Z1 (náklady na veškeré možné zboží - zboží chápat i jako nutné zařízení, lidskou sílu ATD.) Po prodeji se vrací částka P2. V případě úspěchu je N=P2-P1>0 - nadhodnota. Kapitalista pak může v druhém kole investovat opět jen částku P1, nebo i nižší (třeba má už nakoupené stroje a postavenou fabriku, nemusí to kupovat znovu a už semu to vrátilo), ale také vyšší, pokud chce růst. Pak může použít i část nadhodnoty jako kapitál a reinvestovat ji. Cyklus pak vypadá takto
P3 (=P1+část nadhodnoty) >Z2>P4, kde P4>P3, pokud je investice úspěšná.
Jak to má dělat, Kapitál neřeší, není k tomu určen, politekonomie není totéž jako ekonomie. Kapitál má vysvětlit mechanismus, který umožňuje kapitalistovi růst a bohatnout. A to přesně dělá.
Stalin varoval před dogmatickým používáním těchto pojmů v socialistických výrobních vztazích. Je jasné proč. Nejsou tam žádní kapitalisti a neinvestuje se za účelem získání nadhodnoty. Investuje se za účelem růstu ekonomiky socialistického státu a lepšího uspokojování potřeb pracujících. Kdybych chtěl v socialismu hledat někoho, kdo je v roli kapitalisty, měl by to být veškerý lid. Ale to pak docházíme k paradoxu, že lid vykořisťuje sám sebe, že.
Problém Chruščovo-Brežněvovské-atd etapy je v tom, že se do role kapitalisty pasovala věrchuška. Neměla ale ta práva a možnosti, jako skutečný kapitalista. A to jí moc vadilo. Výsledkem byl Gorbačov, perestrojka a zrada národa věrchuškou tak, jak to dnes všichni známe.
Stalin dával věrchušce regulérně přes prsty, což mu dodnes neodpustily elity celého světa, včetně těch socialistických. Proto z něj udělali krvavého diktátora a zločince. Protože ukázal cestu a to se neodpouští.