Prostě jsem se za marxistu nikdy nepovažoval. Ano, na marxismu tak, jak byl napsán v 19. století vidím nedostatky a chtělo by to aktualizaci. Každá věda musí být živá, pro společenské vědy to platí dvojnásob. Také nejsem ateista, což se tenkrát vyžadovalo. Líbí se mi marxismus takový, jak jej pojímá Stalin, tak jsem možná spíše stalinista?
"Jak jsem to mohl nevidět?" - to není nic špatného, je mi 56 a kolikrát se usmívám nas tím, jak jsem byl zaslepený ve 20,30,40 a dokonce i v 50. Kdo tohle nemá, chybí mu sebereflexe. Takže - nevím, kolik je tobě, ale počítám, že to tak máš také. Jistě je tu nějaká kontinuita, nepřeskakuji od ateismu k fanatické nábožnosti nebo od marxismu k fašismu. Někteří to i tak mají. Stalin prý studoval v semináři na kněze. A přece se změnil v marxistu. Jenže, pojal to po svém, vlastním rozumem a proto se nestal sluhou GP. Myslím, že se v mládí dost naučil od kolegů, především od Lenina. Ale především praxí, vlastním úsilím, studiem, pílí, železnou vůlí a schopností analyzovat vlastní chyby a vyvodit důsledky.