Souhlasím, že pravda osvobozuje, ale máme tu ještě jeden aspekt pravdy. Mluvím-li o milosrdné lži, mluvím o ní z jiného důvodu.

Například mám jednoho mainstreamového kamaráda. Říká mi OK, třeba je ten svět takový podvod, jak říkáš, ale já o tom prostě nechci přemýšlet a nechci se tím zabývat, protože platím hypotéku na barák, žiju šťastný život, vychovávám dospívající dceru. Kdybych si tohle připustil, přestal bych dělat prachy.

A to je něco, co znám na sobě. Ještě v devadesátých jsem byl typický, bezstarostný neoliberální, užitečný idiot a protože něco umím ve svém oboru, na co jsem sáhl, proměnilo se ve zlato, jak se říká. Dnes jedu na půl plynu. Byť je to částečně dáno věkem, není motiv se rvát tak tvrdě, jako dřív.

Dokonce přemýšlím o tom, jestli třeba tzv. pesimistické porno, které představují všichni pohrobci John Birch Society, jako třeba Prison Planet Alexe Jonese, nebo Counterpunch, který má své zrcadlo v Hájkově Protiproudu u nás, tady nejsou právě s tím záměrem přinutit "masy" k určité letargii... Jak si stanovit vzdálený cíl v rámci systému, když každým okamžikem očekáváte systémový kolaps?

A tím souvisí i Moon Shot Mentality v USA. Byla obrovským civilizačním motorem. Týkalo se to každého. Prostě ráno nějaký Joe Sixpack vzal pixlu barvy a natřel barák. A udělal to perfektně protože je to přeci prkotina, když létáme ke hvězdám... Potom, přišla celá řada společenských traumat. JFK, MLK, RFK, Vietnam, 9/11 atd. atd... Dnes totálně paralyzovaná společnost se 70 miliony lidí na Food Stamps a zrovna to samé číslo polyká antidepresiva Bez jakékoli společenské vize nebo víry v lepší budoucnost.

Jednou i ti nejmainstreamovělší lidé projdou svými "kulturními" šoky. Jednou, a pevně doufám, že se dožiji alespoň začátku, bude mít společnost zase motiv a vizi. I důvod ke společné práci. A doufám, že součástí té vize bude i kosmický program. Dostali jsme dar kreativity. Měli bychom mu dát mimozemský rozměr... :)