Myslím, že na to není jednoduchá odpověď. Rozum sám o sobě je málo. Musí být kritický a sebereflexivní, tj. člověk se stále musí učit poznávat realitu a v rámci toho zkoumat i sebe tedy i vlastní názory. Ty bu neměly mít statickou povahu, člověk by měl umět změnit názor, když rozšíří své znalosti o realitě. A informace k nám nejde jen z knih a pozorování, je důležité i její propojení, náš názor na svět má být jako mozaika ne jako kaleidoskop, když si vypůjčím přirovnání z KOB.
Speciální součástí je lidství, sem patří schopnost empatie, analýzy pocitů, tužeb a starostí jiných lidí. To je velmi důležité pro jejich řízení, nebo řizení komunikačních procesů mezi lidmi. Rozum, to není jen matematika a schopnost kombinovat, hledat souvislosti. To jsou také znalosti a zkušenosti, emoce. To všechno je potřeba dostat do rovnovážného stavu.
Z morfologického hlediska nesídlí rozum jen v čelních lalocích mozku, kam se umísťuje 2. signální soustava. Inteligence je i ve starších strukturách, které mají i zvířata. Nelze to od sebe oddělit bez ztráty podstatné části výkonu mozku a také lidství.
Takto nějak bych viděl rozum z celostního hlediska.