na přednášce pochopitelně nic o éteru nezaznělo, to je můj předpoklad, ale hydridová teorie Larina se obdivuhodně shoduje s obdobnou teorií Acjukovského (kosmologie éteru), viz http://ether-wind.narod.ru/Atsukovsky_Ether_Dynamics_2003/Atsukovsky_Ether_Dynamics_2003.pdf
(Autor je zarytý materialista-dialektik.)

Teorie pracuje s tím, že ve vesmíru probíhá stálý koloběh éteru z jádra galaxie na okraj a zpět (a mezi galaxiemi atd, ve větším obrazu), hvězdy, planety atd. jsou umístěny na těchto proudech (resp. vznikají tam), a probíhá stálé pronikání éteru planetou jako "transformátorem éteru". Uvnitř planety probíhá z části éteru vznik hmoty, teorie pracuje s tím že i ložiska nerostných surovin vznikají stále nové, podél zlomů, jimiž proudí éter z jádra planety opět do vesmíru. V tomto případě by byly úniky vodíku důsledkem tohoto koloběhu éteru. Tyto zlomy jsou identifikovatelné zvýšeným únikem hélia, měřením povrchových koncetrací hélia byly v 60. letech v SSSR nalezeny ložiska uranu a další věci tam, kde geologie říkala že nic být nemůže (prof. Janický).