Ano, proces začal. Nebylo to včera, ani před měsícem a nebylo to ani před čtrnácti lety. Postupnými kroky se blížíme k odhození masek a jasné definici faktu, kdo je kdo a za koho kope. Mnohé už se vyjasňuje v různých prohlášeních z poslední doby (např. gen. taj. OSN a jeho bezbřehá touha po asimilaci uprchlíků v Evropě), zákaz startu ruských atletů (jako kdyby nedopovali všichni viz. J. Gatlin),zrovna, když IAAF šéfuje mílař Coe, Cameron a jeho otevřené vyhrůžky na adresu RF atd. Právě v těchto odhozených maskách lze vidět, koho si kdo koupil a za co. Pařížské útoky se jako obvykle vymykají logice věci, protože neocons mají svou vlastní logiku, které rozumí jenom peníze soustředěné v korporacích. Nejsem přesvědčen o tom, že by to byl někdo jiný, kdo za útoky stojí zvláště, když rukopis je přesvědčivý a jako první (asi s ohledem na časová pásma a že byl po snídani) přispěchal se svým "útokem proti lidstvu" Obama. Na to navázané hodnocení o druhém jedenáctém září, je jako z brožurky o manipulaci "co všechno se dá vydržet".

Výrazným problémem je skutečnost, že v evropské politice neexistuje osobnost, která by se k těmto věcem postavila čelem a stala se tak protihráčem Putina a zároveň jeho spoluhráčem při řešení globálních problémů. Nejspíše to bude dáno absencí politiků ve vrcholných funkcí, kteří nebyli dosazeni zpoza velké louže, případně se tam pečlivě neproškolili. Raději budou horečně snít o naprogramované sociální soudržnosti s imigranty, bez sebemenší známky sebereflexe a splnili tak zadání svých stvořitelů, než aby dali vyniknout svému pudu sebezáchovy. Samozřejmě, že je jim známo, co je spouštěcím mechanismem imigrantské vlny, ale nejspíše se o tom nehodí mluvit. Koho potom zastupují? Nejspíše ty, kteří je na ona místa dosadili. Zvláštní případ kvazidemokracie je potom Evr. komise a soudruh Juncker, který se spíše hodí do večerníčku "Pat a Mat" (aniž bych chtěl tvůrce tohoto dílka urazit) a kterému mohou být jakékoliv volby a přání voličů lhostejné.

Celá situace věrně kopíruje staré dobré časy Římské říše a systém moci na dobytých územích. Pokud k tomu přidáme norský experiment, tak se nám objeví i Herodes v moderní podobě.

Z onoho zastupování zájmů něčeho, co samo postrádá přirozený vývoj (korporátní kapitalismus), vzniká samotná neschopnost vyřešit racionálně problémy, které řešitelné jsou, jenom jejich řešení nezapadá do pojmů, jejichž přesný výklad je neúprosně kontrolován. Proto je "politika" EU naprosto nepředvídatelná a svým způsobem destruktivně nelogická, vedoucí pouze ke dvěma možným scénářům. Tím prvním je úpadek Evropy, a to si nemůže přát nikdo z nás a tím druhým je jakýsi druh revoluce (lepší alternativa je volební revoluce - LePen, Pediga a spol.), který uvede na pravou míru rozmetané heslo Velké francouzské revoluce "rovnost, volnost, bratrství", jako počátek současného světového marasmu.

Rychlost s jakou vše v současnosti probíhá je alarmující, stejně jako hra systému se smrtí, kterou, jak jste si mohli všimnout, systém odsunul na periferii, čímž změnil způsob nahlížení na tento finální institut lidského života. To samo o sobě nevěstí nic příjemného, na stranu druhou to může být známkou blížícího se finále a tolik potřebných změn. Bude-li v nich figurovat GP je otázkou, když jsem přesvědčen o tom, že jeho úmyslem byl "udržitelný rozvoj" nikoliv tato iracionální předporodní doba něčeho dosud nepojmenovaného a s přirozeným řádem věcí extrémně nekompatibilního. To, co je na tomto marasmu pozitivní je fakt, že jenom díky němu, jsou schopni někteří jednotlivci kriticky myslet a uvědomit si své postavení v systému, tedy vědět více a přiblížit se pochopení dějů, které nás obklopují, a to na rovině vlastního poznání. O to jde v prvé řadě a z tohoto úhlu pohledu jsem optimista, přestože se jedná o poznání bolestné.

Není už ani zajímavé, že vždy, když se objeví naděje, je tato okamžitě udusána a zničena. Že by právě toto unavovalo i Pjakina? Rozumím jeho emocím v posledním otázkách, kdy víte, že něco co prezentuje RF je v současnosti jediná možná cesta a všichni vám hážou klacky pod nohy, i když jsou to oni kdo se mýlí. Emotivně je to unavující, to permanentně opakující se schéma. Stejně jako události v Paříži.......

Tedy je titulek příspěvku konstatování nebo otázka? To se pravděpodobně ukáže v kratší době než si myslíme.