Mám za to, že je užitečné pokoušet se transformovat teoretické východiska do praktických receptů. V tomto smyslu lze teoretická východiska Globalizaci alá GP přeformulovat do davo-elitářské podoby praktického uspořádání organizace chodu civilizace s prioritou konkurence před kooperací a z pohledu jednotlivce vytvoření sociálního prostředí motivujícího ho k činnosti heslem: kdo nepracuje ať nejí (což umožňuje svést koncepční/systémovou nerovnost na individuální (ne)pracovitost).
Má otázka zní: Lze teoretická východiska Globalizace alá KSB/DVTR a zejména s přihlédnutím k účinkům zákona času (lidská práce se nahrazuje prací strojů) zkonkretizovat do praktické (všeobecně pochopitelné i pro dnešní "davy") podoby : základního příjmu ? Patří tato forma distribuce ekonomických výnosů technologického pokroku k "Ruské cestě" globalizace a do jejího vektoru cílů ? Je to dostatečně významný (širokopásmový) krok na této cestě nebo je to krok příliš ambiciózní či dokonce mylný ?
P.