Lin, děkuji za odpověď. Jestli dovolíte, zkusím vyjádřit svůj úhel pohledu, proč jsem to udělal zrovna tak. Pokud umíte rusky a vyslechla si generála Petrova, tak víte, jak to má vypadat, když chcete člověka získat pro nějakou věc. Tak jako on to nedokáži, ale alespoň ctím realitu, co se týče znalosti lidské psychiky, procesu učení a jeho zákonitostem, třeba i té, že vědění, ač se chce ho někomu házet po lopatách, musí se podávat po lžičkách, jinak se nevědomé batole tou lopatou krupice udáví.
Myslím, že jsem to v těch článcích opakovaně zmínil. Je jich cílem nebylo podat úplný popis tématu. Proč? Prakticky nikdo by to nečetl do konce, tak jako tím tuplem prakticky nikdo nedočte tlusté knihy KSB a DVTŘ. Mým cílem bylo seznámit s čtenáře s pojmem (viz Kozma Prutkov o okruhy pojmů) řízení na prioritách a vyvolat zájem. Já jsem vystudoval IT a prošel 2 semestry teorie řízení, takže ty pojmy znám a myslím, že jim i rozumím. Ale vžívám se (a to by měl udělat každý autor) do role čtenáře, který průpravu nemá.
To, co jsem očekával od článku, bylo podnícení diskuse, upřesňování, doplňování - proč jste tam nenapsala to, co vám tam chybí, jako to teď píšete mi?
O nesprávnosti postupu "přečti vše a uvidíme" mě přesvědčuje nejen celý život, 30 let práce v hi-tech znalostním oboru, ale i taková maličkost jako diskuse pod zdejšími články. Pár majitelů webu (jinak kvalitního) tu křečivitě válčí s pár diskutéry, kteří "ne a ne pochopit", jak je DOTU skvělá. Proto jsem se ptal na vektor cílů. Čeho chtějí tímto přístupem dosáhnout? Nas..t a odradit co největší počet lidí? Znehodnocují vlastní práci, chybí jim komplexní celostní náhled a ten se nezíská přečtenim "tlustých knih". Je to o tvořivém myšlení a v neposlední řadě o životních zkušenostech.