Podobná argumentace chce opravdu upozornit na to, jak důležité je rozlišovat:-) ...jen v "trochu" jiném kontextu. Souhlasím, že je potřeba hodnotit důsledky systému jako celku, a to nejen v rámci finančního systému, ale i „celého celku“. Ale stejně tak důležité je dívat se na jednotlivé parametry a zjišťovat, jestli vedou nebo nevedou k nežádoucím efektům, případně jakým způsobem. Bez takového zhodnocení jsou šance na posun k něčemu spravedlivějšímu a smysluplnějšímu dost omezené – když už jsme u těch přirovnání, potom je to nejspíš taková „střelba na terč naslepo“ kombinovaná s „vyléváním vaničky i s dítětem“.

Přitom pohled z celkové perspektivy může ukázat, že nespravedlivost finančního systému je jen jednou z konkrétních forem obecnějšího fenoménu, díky kterému bohatne menšina na úkor většiny. A pokud má ten pohled i dostatečnou hloubku a „analytičnost“, potom je také mj. vidět, že vytváření peněz „z ničeho“ samo o sobě systém nejen nepokřivuje, ale že je to docela užitečný nástroj, který umožňuje, aby nabídka peněz pružně reagovala na potřeby hospodářství. To teprve tlak úroku způsobuje, že tvorba peněz postupně začne ztrácet vazbu na reálnou ekonomiku a místo toho, aby napomáhala jejímu rozvoji, začne ji vysávat a ničit. Efekty úroku jsou opravdu fatální a dalece překračují hranice „jen“ toho, že společnost jako celek odvádí jakousi povinnou platbu bankám – soukromým subjektům, aby vůbec mohla vytvářet a směňovat reálné hodnoty.

Abych byla úplně konkrétní – názornou ilustrací „střelby naslepo“ jsou např. docela často se ozývající hlasy volající po tom, aby peníze byly kryté – ve smyslu jejich krytí nejen produkcí, ale ještě něčím dalším, třeba zlatem – takové krytí „na druhou“. Na jednou stranu to chápu – asi jde o nějakou intuitivní snahu vypořádat se s nepříjemným pocitem, že hodnoty, které by peníze měly reprezentovat, neexistují v takovém rozsahu, v jakém by měly – což je fakt. A tak strach, že peníze ztratí svoji hodnotu, velí nahradit jejich status reprezentanta hodnoty pro jistotu přímo statusem nositele hodnoty. To je ale „řešení“, které nebere v úvahu ani celek, ani detaily – jen vytrhne z kontextu jednu veličinu a rozhodne se dát jí za každou cenu nějakou hodnotu. Problém je nejen v tom, že takové opatření se absolutně nedotýká příčiny potíží, tj. narůstajícího nepoměru mezi penězi a skutečnou produkcí, který má zase další příčinu a i ta má příčinu… Takový přístup navíc podkopává nejdůležitější funkci peněz – funkci prostředku směny a jde tak proti jejich samotné podstatě. Ekonomika potřebuje, aby peníze obíhaly, ale ty nebudou obíhat, pokud je „nenese“ něco reálně vyprodukovaného, co je k něčemu užitečné.