Milá Hano.
Studuji to, z čeho mám vrásky. Taky to pozoruji, nechávám uležet a podobně. A když to mám zažité a srovnané, předložím to svým přátelům a pozoruji reakce. Když o tom mluvíme, přijde se na mnohé, co by jinak nevytanulo. Nakonec vzniknou varianty řešení a je nutné se rozhodnot co ne/dělat. To je tedy metodika.
Od doby, kdy jsem dorazil k tomuto webu a KSB s DVTR je to jiné kafe. Jsou tu jiné a mnohem, mnohem hlubší znalosti - někdo nám prošlapává cestu. Takže je jasné, co s tím:
1. Každý, kdo chce aby se věci pohnuly, si najde svůj vklad - svou misi. Podle svých možností, schopností a svého zájmu (preference, rezonance apod.). A pak něco činí.
2. Pokud je jasné, že má v ohnisku něco, na co jeho zdroje nestačí, musí si sehnat společníky. Tolik, kolik třeba. A s nimi pak koordinovaně něco činí.
Především musí tím vším začít žít sám. To je těžké - biblický systém vytvářel hluboký záznam. Staré věci ale nakonec určitě zmizí. A my si můžeme a musíme říci, co si ze srdce přejeme dál. Nevíme samozřejmě jaké pohyby proběhnout a čeho se dožijeme v tomto životě, ale to nás ale nesmí rušit v cestě.
Na delší pochody je jednoduchá metoda: udělám jeden krok a vyhodnotím situaci a pak další a další,,, Pokud je náhle velká překážka, dělám kratší a jednodušší kroky. Je to opravdu stejné, jako pochod v členité krajině - jednotlivé kroky o délce podle momentálních sil a momentálních podmínek.
Prakticky (v oblasti toho "přesvědčování"): nemusím oslovit celý národ, to dělá již tento web. Stačí chodit třeba do škol a dělat přednášky (kdo už má "dost" nastudováno a cítí se na to) - to opravdu jde. Nebo udělat takový referát pro své kolegy v práci.
Atp.

Lumír