Dík Vám oběma za zamyšlení. Snad bych jen doplnil, že jedním z klíčových aspektů já-centrismu oproti bohocentrismu je to, za koho se vlastně jedinec považuje. To má totiž celou řadu docela důležitých konsekvencí. Všimněte si, že Jácentrista se považuje za smrtelné (hmotné) tělo vybavené nějakými smrtelnými (byť psychickými) schopnostmi (případně s alibistickou variantou v reinkarnaci/posmrtném pokračování sama sebe), kdežto bohocentrista se považuje za nesmrtelnou (času nepodléhající) duši (intelektem vybavený element matrice/supersystému lidstvo), kvalitativně spřízněnou s Bohem, jejíž specifická část je dočasně a účelově umístěna/aktivní v hmotné dimenzi-těle. Rozdíly, které z těchto dvou principiálně odlišných sebechápání plynou, jsou podstatou (ne)mravnosti, kterou pak jedinec praktikuje v každodenním životě. A k čemu vede (a)morálnost v životě už víme.
Díky
P.