Dobro - to co naplnění lidského potenciálu podporuje, zlo - naplnění brání. Naplnění lidského potenciálu - analogicky možno vyjádřit jako dosažení květenství. Naplněný jedinec = rozkvetlý jedinec biologického druhu homo-sapiens. Jako takový je konsekventně "potravou/substrátem" pro "včely", které jej metamorfují, analogicky k výrobě medu.
Otázkou zůstává, kde leží hranice mezi geneticky (kolektivně-druhově) podmíněným a individuálním. Zatím to vidím tak, že geneticky podmíněný je hardware druhu homo-sapiens (materiální těla), software (vědomí+podvědomí/ram+rom) nikoliv.
Druhou otázkou pak je, do jaké míry je úspěšná evoluce lidského jedince závislá na úspěšné evoluci druhu homo sapiens. Jinak řečeno, stačí k naplnění lidského potenciálu jedince dosažení jeho individuálního květenství nebo dosažení tohoto individuálního květenství je podmíněno dosažením nezbytného evolučně-iniciačního stavu celého druhu ? Ve hře je totiž myšlenka - jeden za všechny všichni za jednoho, tedy, že naplnění lidského potenciálu je dvojúrovňové. Jednak individuální coby první, základní evoluční stupeň a poté, již pod spolupůsobením takto seberealizovaných jedinců (květů společnosti) následuje etapa druhá, kdy květenství dosáhnou všichni příslušníci druhu. Teprve pak lze lidstvu pokračovat ve vyšší/zodpovědnější ekologické nice v nových materiálních formách (hardwarový upgrade). Tedy není evoluční cesty vpřed pouze pro jedince, ale pouze pro druh skrze jedince. Tohle pojetí totiž vysvětluje mnohé, mj. kauzální vazbu dnešních civilizací na civilizace našich předků...
P.