Skvělé, vážím si Vašeho úsilí. Smysl nedává, ale tohle "nejsem zastánce řízení a kontroly" (a čeho jste zastánce?). Nic jiného než řízení a kontrola tu není. Pokud jdu a nechci spadnout do jámy musím si zkontrolovat jestli přede mnou není díra. Pokud žiji v ústraní stejně bude probíhat rozhodování, tedy řízení, kterého součástí je kontrola nebo pak zbývá snad jedině lehnout si a čekat na smrt, ale než smrt nastane stejně bude v organismu probíhat řízení i když vědomé řízení bude opuštěno. Co děje po smrti a před narozením je nezjistitelné. Celý tento web koncepce bezpečnosti společnosti je o tom jak se naučit správné řízení. Není možnost neřídit, ale můžeme se naučit řídit a kontrolovat co nejlépe (správná míra). Špatné řízení vede k neštěstí a správné ke štěstí.

Snažím se to pochopit možná Vám některé mechanismy řízení připadají tyranské a neprávně používáte slovo kontrola, které zaměňujete za tyranii. Vysvětlím tyranii: tyranie to jsou vykolejené ochranné síly.

z hlediska míry
- smrt těla (nedostatek ochrany)
- plnohodnotný život (správná ochrana)
- tyranie neboli smrt duše (příliš ochrany)
paradoxně tyranie vzniká z nedostatku osobní kontroly nechám okolí, aby kontrolovalo za mně

koncept zde uvedené bezpečnosti společnosti spočívá, že co nejsprávnější řízení bude provádět důsledně velká část bytostí a tím pádem bude možnost chyb v řízení minimalizovaná

A dokud existuje spolupráce tak budou i nástroje na spolupráci jako zmíněné oběživo, ale tím, že půjde dobře kontrolovat zamezí se zneužití (je to dlouhá cesta)

Rozsah osobní svobody je právě dán schopností osobní kontroly, plus ještě potřebují správné informace, ale osobní kontrola umožní jejich nerozptýlené a tudíž efektivní vyhledání.

Příklad děti potřebují mnohem více kontroly (více ochrany) jinak buďto se jim stane nehoda nebo se jim rozpadne psychika neboli řídící jednotka (děti z ulice nejsou schopny převzít řízení svého života). Dospějí tyto už tuto ochranu nepotřebují, ale nějakou ochranu stále mají a je dobré být stále vděčný vyšším ochranným silám.

Pokud je ve společnosti vnímáno nepřiměřené množství kontroly není to tím, že by tu kontrolu někdo vnucoval, ale protože jedinci, z kterých je společnost složena nemají dostatečně rozvinutou kontrolu a tak tu práci dělá někdo za ně (příklad rozpadlé tkz. despotické režimy - je to tam teď mnohem horší - protože lidé v těch regionech nejsou schopny kontroly a vynucování demokracie rozrušilo existující nějak fungující ochranné síly - chyba řízení korporátních společností cílených na zisk).

Ještě dobro a zlo nesporně existuje, ale má význam pouze pro člověka. V etických principech jsou základní orientační body, ale konečné rozhodnutí je vždy na konkretním jedinci (to je svobodná vůle pokud rozezná člověk dobro a zlo může se rozhodnout ke které straně se přikloní). Pokud nerozená a udělá chybu nevadí opakovaným vstupem do podobných situací
se to postupně naučí. Pokud se někdo vědomě přikloní ke zlu a nějak si to omluví - tak si hold zavaří a nakonec to musí odpracovat.

Na závěr můj můj oblíbený zenový koan "Kudy vede hranice mezi dobrem a zlem?". Jeho odpověď mnohé vysvětluje. S oblibou ho dávám lidem, které potkávám. Méně vzdělaní lidé mně překvapují jak ho dokážou svým osobitým způsobem správně vyřešit. Kdežto Ti vzdělanější začnou většinou tvrdit, že zlo a dobro neexistuje a Těm pak říkám: "Jak pak můžete dát svému životu smysl, když nemůžete udělat nic dobrého?"