Milá "mili".
Jsem možná poslední, kdo by Vám chtěl sahat na takovéto Vaše přesvědčení. Pozor však na staré známé - přání (většinou ta zbožná) - (a nikoliv reálná úvaha) jsou otcem myšlenky. Osobně na žádné "kdyby se lidi chovali jinak - nebylo by to či ono možné" už dávno nesázím. Lidi jsou jen lidi (jak říkával Jan Werich) a co jsem na světě vidím, že nakonec se vždy snaží se systémem ve kterém žijí, nějak vyjít - tedy s co nejmenší ztrátou kytiček. Kverulující (v každé době a každém systému) mládež (převažující - tedy potenciálně změnotvorná většina) se postupně zklidní (většinou když najde vhodného partnera), později si (více méně) dobrovolně nasadí chomout (dříve děti, dnes hypotéky) nebo se nechá zkorumpovat (ti z "lepších" rodin) elitou a nakonec skončí jako plně zpacifikovaní mluvkové ve stylu - kdybych mohl, jednal bych jinak - a s tímto chomoutem s nimi mizí i jejich změnový potenciál. Přecházejí do téměř nepozorovaně do etapy vycucání (jejich produktivity) a odhození (coby vyhořelých).
A ti dnešní 30+ ? Přece víme v jaké etapě života jsou - plni síly a sebedůvěry bez širšího rozhledu. Můžeme se divit že jednají jak jednají ? Myslím že ne, hledají jak přežít s co nejmenší námahou. Ještě však nevzali na vědomí, že chleba je všude o dvou kůrkách a že existuje někdo jako globální ředitel, který to s nimi nijak dobře nemyslí. Proto nad takovými tématy vůbec nepřemýšlí (čest budiž výjimkám) a zatím se cítí IN aniž by si uvědomovali, že už jsou vlastně RETRO:-) (jak se zpívá v jedné písni).

Již nejednou zde bylo diskutován, že zespodu se politické změny neuskuteční do té doby, dokud se většina spole(ctnosti) nebude orientovat na lidskost a to je zapeklitý program pro několik generací. Mladí potřebují kvalitní vychovatele, vzory, ideje, koncepty, smysluplné cíle, které když nedostanou, zvlčí (kádry řeší vše). Jenže kde brát a nekrást, neb kde nic není ani smrt nebere - jak se s oblibou říkává ? Proto to vidím tak, že změny musejí přijít od shora, od elity, respektive její uvědomělé, svědomité, vzpamatované části, která se přece jen přestane bát, vzmuží se, zachytí has svého svědomí, zorganizuje se a posléze si přece jen troufne na opozici vůči status quo.
A tady kladu své aktuální naděje právě na prezidenta Putina (byť jsem ho sám v této roli ještě před rokem neviděl), že by mohl "oslovit" dostatečné (nadkritické) množství dalších příslušníků dnešních společenských elit a spolu s nimi by následně mohli společně a lavinovitě "oslovit" (rozuměj - odstranit parazity na prameni a vytvořit prostor pro expanzi pravdomluvnosti a úbytě kolaborantství) i masy dnes sice obelhaných, ale k hanebnému životu ještě nezlomených lidiček (stále ještě mlčící většinu). A tak by se mohl řetězit takovýto blahodárný vliv, přímo aritmetickou (když už ne geometrickou:-) řadou. Masy pak instinktivně podpoří tyto nové elity a jejich cíle, neb to budou s podporujícími masami myslet přece jen lépe (jinak by nebylo instinktivní podpory), než ti dnešní "krátkozrací mocipáni". V tomto smyslu lze rozumět těm, kteří tvrdí, že žijeme ve zlomové době. A jestli se dílo (nikoliv velké:-) podaří ? Řekl bych, že bez trvalého (každodenního) uvědomování si toho, že Bůh/HNR se nemýlí a vše se děje v mantinelech jeho záměrů, bychom opodstatnění pro optimismus hledali asi jen v iracionální víře.
Tož tak nějak, no.
P.