Jedním z problémů v praxi, se kterým jsem se setkal já je fakt, že mnoho lidí si vůbec neuvědomuje aspekt cílevědomosti vlastního života. Vůbec si neuvědomují, že jejich volby a rozhodování (jedno jestli vědomé, podvědomé, dobrovolné či vynucené, založené na instinktu, emocích či rozmyslu, atd.) lze popsat pojmy teorie řízení. Mnoho lidí si prostě neuvědomuje kauzalitu mezi učiněnými volbami a okolnostmi svého života. Bez hlubšího zamyšlení (ke kterému je nikdo moc nevede) věří na náhodu, štěstí, automatizmy všeho druhu (...samo se to stalo...), názor okolí atd. atd. Z tohoto hlediska se jako první krok nabízí zapracovat na pochopení toho, že naše konkrétní životní okolnosti přímo souvisí s výše zmíněnými uskutečněnými volbami. A pak už jde o to, jako sekundárně najít "převodní funkce" mezi těmito primárními příčinami - volbami a sekundárními důsledky - konkrétními situacemi, do kterých nás to přivádí. Učinit tento první krok v chápání světa bývá pro mnohé až nečekaně obtížné již na úrovni pochopení této skutečnosti, natož pak na úrovni praktické aplikace. Mnozí jsou tak k tomuto přemýšlení donuceni až vážnými poruchami v "bezbolestném" průběhu života, které se v životě ovšem objeví opět a zase jen a jen v kauzální souvislosti s dosavadní ignorací, coby řídím principem svých voleb.
P.