Ahoj Luxi, díky za reakci.
Ad. Hypotéza a teorie - souhlas, jádro pudla však může být v tom co je obsahem skládané mozaiky a na jaké úrovni poznání (reality) se skládaná mozaika nachází. Možná se míjíme v tom, že se každý zabýváme jinou mozaikou, když Ksb a DVTR chápu jako validní teorie, jak v cílech tak v prostředcích. Kdybych pak měl říct kde vidím nelad, odpověděl bych podobenstvím klasika, když popisuje snahu o pochopení fungování mlýna zbloudilým rozumem jdoucím tím směrem, že se pouští do zkoumání vody a jeho vztahu k náhonu a mlýnskému kolu, bez kterých mlýn nefunguje a přitom však přehlíží parametry umleté muky. V tomto smyslu řešíme-li GP a matrice a Biblický projekt atd. řešíme vodu, náhon a mlýnské kolo a uniká nám podstata člověka, kolem kterého se vše točí. Tajemství člověka, napůl zvířete a napůl Člověka, tajemství kentaura. Napůl hmotného a napůl duchovního. Tajemství, jehož jedním z výrazů je i Grál. V tom vidím problém těchto Ksb a DVTR brýlí. Ukazují správně ale nesprávným azimutem. Jsou tedy vynikající pomocník, ale jen pro toho, kdo ví kam má jít, kde nalezne Grál. Takže prvotní je najít azimut. A kam tedy jít ? Jaký recept je mi blízký ?

Ad. Svůj filosofický status jsem nalezl v tom, co zde opakovaně zdůrazňuji. Je to pravá podstata mise Ježíše Krista, spočívající ve vyřešení otázky tajemství člověka - napůl zvířete a napůl Člověka, na kterého směruji svoji pozornost. Velmi stručně - každý člověk hledá v životě štěstí ale většina nalézá jen problémy a všichni smrt. Proč je výsledkem libovolné lidské snahy stáří a smrt ? Může za to GP, či úroky ? Nikoliv. Na vině je chybná orientace lidského myšlení, cítění a jednání. Tato trojice (každá její součást je předmětem zájmu GP) pak ve svém výsledku přivádí člověka do neschopnosti vyřešit lidskou hádanku jménem Grál (jedno z jmen této hádanky) a zakusit tak stáří a smrt v opozici vůči nim, se samsárickými cyklickými konsekvencemi. Co je tedy základem správné orientace této životní trojice (myšlení, cítění, jednání), na
kterou doporučuji zaměřit pozornost jako na první věc k řešení v životě lidském ?
Základem lidského života je snaha o každodenní praktikování takového životního postoje, kdy jsme schopni přát štěstí a blaho všemu existujícímu. Nepodmíněně, tj. slovy Krista - milovat i své nepřátele jako sebe samého.
Projevovat neosobní lásku, která sama, narážeje na okolní překážky (tzv. zlo, aktivity GP, ...) samovolně pracuje v nás jako pára v parním stroji a sama, svoji vlastní mocí/schopností nás mění/transformuje ze zvířete v Člověka. Když se tvé štěstí stane mojí věcí - jdu ve správném azimutu za Grálem, za takovým stářím a ukončením života, který není se mnou v opozici (zkrotil jsem zvíře v sobě) a který je mnou tak pochopen, brán a prožíván, jako bohulibý přechod do jiné, evolučně vyšší formy existence (housenka-motýl), kde již nebudu existovat v podobě zvláštního typu rozpolcené a oddělené (individualizované) bytosti symbolizované kentaurem, napůl člověkem a napůl zvířetem. Každý jde za štěstím to je podstata všeho existujícího (Bohem stvořeného) a dokud si neuvědomíme, že si musíme přestat na této cestě vzájemně zavazet (požírat se), dotud Grál nenalezneme. A tak postupně, jako žáci řešící úlohu při nějaké zkoušce, řešíme postupně každý jednotlivec (oddělený od HNR) v různém čase, jednu a tutéž úlohu symbolizovanou mj.i Svatým Grálem a když ji vyřešíme teprve začínáme žít ten pravý život. Člověku tedy není třeba činit nic externího, aby projevil v sobě onu všeobjímající lásku v něm uvězněnou. Láska sama směřuje ke svému projevení, člověk by měl dělat pouze jediné. A to odstraňovat překážky, které Lásce v jejím projevení brání. Překážky, které koření v jeho oddělenosti od ostatních bytostí a HNR a jsou tradici našich předků známy pod archaickým, ale stále věcně plně platným pojmem hříchy. Samozřejmě že odmítám zneužití, kterého se na tomto pojmu dopustili církevní instituce.
A že se nikdo nerodí do podřízeného postavení ? Odpověď hledejme právě v tom, proč se člověk rodí do tak zvláštní, jedinečné a současně rozporuplné bytosti, jakou člověk beze sporu je. Z jedné strany racionální, milující, obětavá bytost, z druhé tupé, nemilosrdné a sebestředné zvíře.
P.