Krátká úvaha, reagovat netřeba:)

Pe-tri | 14.06.2014

Krátká úvaha inspirovaná textem článku.
Existence světonázorové diferenciace samy o sobě je v pořádku, neb jest podmínkou nutnou k možnosti uskutečňovat individuální volby. Tedy opět jedna z aplikací objektivního principu dvou stran jedné a téže mince (ve smyslu - nelze vyrobit jednostrannou minci:). V časových procesech pak je lepší uvažovat s dynamickou verzí tohoto principu - dvou misek jedné a téže váhy. A nyní jde o to, jak zařídit, aby ihned po odstartování nějakého řízeného procesu/děje (třeba života jednotlivce) zůstaly misky v pohybu a nedošlo ihned k jejich překlopení se (a hibernaci) na jednu ze stran. Mnoho lidí je, k jejich smůle, zahibernovaných/zaparkovaných v jedné ze dvou možných úvratí (divergence ve stagnaci/fanatismu). Životní konvergence (trvalý pohyb) směřuje, jak je z použitého modelu popisu zřejmé, do středu váhy/stromu, do stavu dosažení dynamické rovnováhy. A tak "zlí/destruktivní" mají v životě příležitost pochopit "konstruktivní dobráky" a "dobráci" být vzorem, který to "zlým" umožní. Houpání misky vah společenského života je pak ukazatelem toho, že tento velmi nízkofrekvenční celospolečenský proces v podstatě zdárně probíhá. Nicméně dohled obecné prozřetelnosti, která řídí niterné pohnutky účastnících se lidí (na té či oné straně života) je zajisté nezbytný a dlužno pouze dodat, že je i zdrojem výskytu takových jedinců, kteří "vystoupí z davu" a nechajíce se řídit vlastní, osobní prozřetelností (in-divi-duálním podílem na prozřetelnosti obecné), zmohou/váží mnohdy víc, než davy spáčů. Každý z nás může, např. inspirován texty jako tento článek, probudit v sobě svoji in-divi-duální prozřetelnost a pohnout světem, potažmo miskami jeho vah směrem k rovnováze, směrem, který vždy koreluje s vůlí HNR, potažmo obecnou prozřetelností. Efekt motýlího křídla to zajisté umožňuje. Naopak, kdo zaparkuje (statická imitace rovnováha), může tak sice učinit proto aby na chvíli spočinul, ale pokud se opět nevydá na životodárnou cestu (ano, nikdy není pozdě), sám sebe odsuzuje do pouhého "volnoběžného" fungování pod obecnou prozřetelností, život - či spíše klimbání v náručí davu, bez skutečného uplatňování Božího daru - svobodné vůle a tedy bez nárokování si evolučního potenciálu, který jako člověk doposud získal. Lidově - nepřekročí svůj vlastní stín.
P.

Přidat nový příspěvek