toto řekl Putin na poslední přímé linii, 17.4., defakto ohlásil, že Rusko nabízí vlastní koncepci globalizace, alternativní biblické. Všimni si, neříká "Rus", ale "ruský člověk", nebo "člověk ruského světa", což není etnické ani národnostní kritérium.

Naše země do sebe vtahovala jako vysavač představitele různých etnik, národů, národností, a mimochodem, na této osnově je vytvořen nejen náš kulturní kód, ale i vyjímečně silný genetický kód, protože za všechna ty staletí a dokonce tisíciletí probíhala genetická výměna.

Tento náš genetický kód je jedním z našich hlavních konkurenčních výhod v dnešním světě, je velmi pružný, velmi stabilní, často to nevnímáne, ale je to tak.

Co je v osnově naší svébytnosti? Z mého pohledu... tyto zvlášnosti jistě jsou, a v jejich základě, z mého pohledu, leží hodnotový kompas... zdá se mi že ruský člověk, nebo šířeji, člověk ruského světa, on především přemýšlí o tom, že je nějaké vyšší morální (morálně podmíněné) předurčení samotného člověka, nějaký vyšší morální počátek (zdroj)... a proto ruský člověk, člověk ruského světa je nasměrován více ne dovnitř sebe, ačkoliv v běžném životě samozřejmě všichni přemýšlíme o tom jak žít lépe, bohatěji, zdravěji, pomoci rodině, ale přece jen, hlavní hodnota je jinde, on je otevřen (nasměrován) směrem ven.

Západní hodnoty spočívají v tom, že člověk je namířen dovnitř, sám do sebe, a měřítko úspěchu je osobní úspěch, a společnost to uznává – čím je člověk úspěšnější, tím je lepší.

U nás to nestačí, dokonce velmi bohatí lidé říkají – vydělal jsem milióny, miliardy, a dál co. Přece jen je to obráceno vně, do společnosti. Zdá se mi že jen v našem národě mohlo vzniknout rčení - Na světě je i smrt krásná. A jak může být – smrt je přece děsivá. Ne, ukazuje se že na světě je i smrt krásná. Co je to takové „na světě“? To označuje smrt za své přátele, za svůj národ, současným jazykem – za Otčinu (Vlast). V tom leží hluboké kořeny našeho patriotizmu. Odsudy plyne masový heroizmus v dobách válek, a dokonce sebeobětování v časech míru. ...