Já to chápu a beru tak, že morálkou (mravnost je v tomto kontextu synonymem) se rozumí hierarchická struktura objektivních hodnot lidského života (matričně/archetypálně založených/odvozených na ideách jako láska, pravda, spravedlnost, harmonie etc...), na jejímž vrcholu sídlí vztah in-divi-dua k HNR. HNR sám ve svém 1.přikázání všem in-divi-duím explicitně říká, k jaké podobě tohoto vztahu je namístě směrovat, chceme-li žít jako Člověk (žádoucí forma religiozity). Tou (ne)soběstačností se pak myslí situace, kdy jedinec který si (svojí vlastní volbou myšlení a jednání) takovou žádoucí formu religiozity nepěstuje (nedostatečně dbá dobrých mravů), sám sebe přivádí do situace, kdy se jeho rozum stává nezpůsobilým/neschopným správně rozumět okolním i vnitřním dějům a jevům, následně je chybně rozlišuje/identifikuje životní výzvy, seje nevhodné osivo, přičemž ve výsledku samozřejmě sklízí nežádoucí plody v celém spektru potíží a strádání, které jeho život kauzálně provází.

Takže morálka (životem osvědčený respekt k objektivním všelidským hodnotám), založená na 1.přikázání je tím klíčem, kterým se odemyká/zamyká způsobilost k rozlišování (toto ano, tamto ne), potažmo k plnohodnotnému životu in-divi-dua v království pozemském.
P.