tady došlo trochu k matení pojmů... optimální (tj nejlepší z možných, někdy "nejmenší zlo") objektivně možná varianta se realizuje, je podpořena Shora, nikoliv že nabízena. O tom, jaké varianty jsou nabízeny, rozhodují lidé sami, a nevědomost neomlouvá...

ad "optimální k čemu"
v objektivní matrici možností stavu věcí jsou dvě oblasti: Záměr, Zámysl, a "dopuštění" (mýlit se). Tj je nějaká relativně "malá" oblast optimálního stavu, optimální cesty, která je obkroužena relativně velkou oblastí "dopuštění" (nežádoucí, ale stále přípustný stav), která je obklopena oblastí "nepřípustný stav" - zde už dochází k likvidaci dané "jednotky" (jedince, konkrétní kultury, civilizace...), která se dostala za hranice Dopuštění.
Takže "optimální k čemu" má z hlediska HNR / Vis Maior / Boha vždy jednoznačnou odpověď - vzhledem k Záměru, Zámyslu pro jedince konkrétně a lidstvo obecně. Rozvedeno: pokud jsou dvě možnosti, jedna vede směrem "k" Záměru a druhá "od", je vybrána vždy ta první.
Nebo ještě jinak - cílem není "protáhnout" lidstvo přes všemožné zkoušky a trápení, ale pokud si lidstvo (nebo konkrétní civilizace, člověk) napoprvé zvolí "nepochopit" po dobrém, pak následuje "pochopení" po zlém... je jen na nás, jestli zvolíme jednoduchou nebo složitou cestu.
O tomhle je ten aforizmus Tjutčeva "Historie není učitelka, ale cvičitelka".

stačí takto? Jinak je to vše podrobně rozebráno v materiálech MIM, DVTR a dalších tady.