Ano, usuzujete tedy, že vědomě zvolený útěk, potažmo veřejná nečinnost kvalifikovaného - ať je to kdokoliv (bytí a nevytí s vlky) je v dnešní, postapokalyptické době, validní volba (byť neodměněná) či spíše osobním selháním (z Božího kolejiště nevybočujícími konsekvencemi) nebo projevem přece jen nedostatečné kvalifikace kvalifikovaného (a tedy konsekvencemi, které lze charakterizovat jako osobní dluh životu) ? Lze zde být v obecném úsudku kategorický ?
Klíč k úsudku vidím v tom, jak správně se nám individuálně daří identifikovat aktuální stav a vývojové tendence v probíhajících objektivních nf procesech. Evidentní je, že cyklus od sametu jde do finále. Neměli bychom ignorovat příležitosti, které blízký start cyklu nového bezesporu přinese.
Ale plný souhlas s tím, že není proč a nač čekat (Godot, Issa2 či Kalki etc...), pokud rozpoznáme, že příležitost přichází dřív než restart systému respektive přechod od vidlí k macu. Příležitost je třeba beze strachu chytnou za pačesy a vidět dítka naše, v novém světě, radostně se rozvíjet tím správným, Lidským směrem.
P.