Dle mého, ono opravdu ani tak nejde o to přistávání a nepřistávání, to jsou jen dílčí průvodní jevy obecnějších procesů, které však odhalují podstatu společenské falše prakticky celého 20.století. Miliony lidí položily život za myšlenky, které jejich vlastní vůdci sabotovali. To myslím není žádná druhořadá sranda. Dnes s odstupem a informacemi se nám to hovoří, ale kdo v té době žil ví, že řadoví lidé brali vše upřímně a smrtelně vážně. Kdo nepochopí minulost, bude nucen si ji prožít znovu je axiom, který je obecněji známý pod pojmem samsára nebo kolo života, nejen propadnutí ve školních lavicích či celoživotního poučení se. A z tohoto úhlu pohledu bych řekl, že pro jakýkoliv dnešní pokrok je znát pravdu o minulosti podmínkou nutnou, neříkám že dostačující.
Na druhou stranu by samozřejě bylo plodonosné, pohovořit (při vhodné příležitosti) o tom, jak vidíme priority pro naše dnešní snažení.
Já jsem vždy pro rovnováhu, vyvažovat zaujetí aktuálními politickými děními pravdivým pohledem do minulosti a tuto pozornost vůči svému okolí pak vyvažovat introspekcí. A vše toto analytické pak smysluplnými syntézami:)
P.