Obecně s tím, že krize jsou zhusta řízenými ději, nesoucími záměr posunout status-quo potřebným směrem nelze než souhlasit. To bezesporu. Nicméně se domnívám, že současný krizový vývoj subsystému finance se jejich tvůrcům přece jen vymyká z rukou. Ne že by nechtěli pohnout status-quo k jedné celoplanetární měně, v tomto by jim řízená krize samozřejmě mohla býti pomocným prostředkem, ale jde spíš o to, že tento posun by se jim přece jen dělal lépe v situaci, kdy otěže drží pevně v rukou a masy nejsou v nespokojeném pohybu. Implementace žádoucích změn ve financích, při plné kontrole ostatních mocenských složek (schopných účinně paralyzovat odpůrce), by pro ně neměl být problém (alá implementace bretton-woodského režimu). Ale jak vidíme, nárůst nespokojenosti davu není prvkem ve hře, který by tyto změny ulehčoval, spíše je komplikuje, což implikuje ztrátu kontroly nad vývojem situace. Tento dílčí závěr (ale možná se pletu) v je v mé mysli podpořen určitou znalostí ekonomické podstaty toho, jak se mohlo udržet při životě více než cca 30-leté deficitní financování provozu hlavního mocenského aparátu GP - USA (na úkor zbytku světa).