například mýtus desítek milionů obětí komunizmu v Rusku je lež, nic více než propaganda. Skutečný počet "razstreljanych" za období 1923-53 je méně než 800.000 (údaje z archivů otevřených po roce 91, publikovali západní historici s tím, že jejich předchozí odhady byly 10-20x přehnané). Nebývalý rozmach a rozvoj samozřejmě nebyl díky marxizmu nebo projektu komunizmu, ale díky Stalinovi, který pod rouškou marxistické terminologie (lepší alternativa nebyla po ruce) realizoval zcela jinou koncepci, blízkou koncepci Bohoděržaví. Stalinovi se v nemožně složitých podmínkách vše dařilo, nástupcům se v ideálních podmínkách nedařilo nic a kazili vše, na co sáhli. Když si přečtete prvních pár stran z poslední publikace Stalina, kvůli které byl zavražděn, zjistíte že je to téměř 1:1 úvod do DVTR, i když v jiném terminologii a místy jen v náznacích. Stalin byl "v zajetí" marxistické terminologie, to byl pro něj nepřekonatelný problém, protože nemohl vychovat nástupce, a odmítnutí oficiální ideologie marxizmu, pokud nebyla připravená náhrada, by měla katastrofální důsledky. Ale Stalin nebyl marxista, naopak, svou poslední knihou vyřkl nad marxizmem ortel smrti. Skromnost, tvrdost, houževnatost, inteligenci měli Rusové v nemenší míře i staletí předtím, ale neměli prostor pro kreativitu, realizaci svých schopností, v tom je ten rozdíl. Co se týká epochy 1945-1960 v Rusku, pokud se podívat ke kořenu věci, tehdejší kapitalistické režimy a jejich satelity ho po zrůdnosti mnohokrát převyšovaly, stačí si například jen nastudovat chování USA v korejské válce.